Polibek

Loni touto dobou jsem byl nucen korzovat po parku s jistou mladou dámou. Zanedlouho mělo totiž mezi námi dojít k zásnubám. A zatímco já zvažoval emigraci do Austrálie, Ambrosie se zasnoubení nemohla dočkat.
„Je to tak romantické,“ žvatlala a táhla mě pod rozkvetlý ořešák. Tam zavřela oči a našpulila pusu.
„Slečno?!“ řekl jsem, šokován.
„Algernone, když máme být manželé, smíte mě políbit,“ odpověděla.
„Proboha!“
Dupla si.
„Algernone, polibte mně!“
„Ne!“
„Proč ne?“
„Až… o svatební noci!“
Překvapeně otevřela oči.
„Algernone, vy jste zvláštní!“
„Jsem ze staré školy,“ odpověděl jsem a nenápadně se rozhlížel, kudy to bude do té Austrálie nejblíž.