Jaro v zahradách

Když je jaro ještě pouhým tušením, probouzí se Mistr Jeřábí šat z hluboké meditace. Jeho nedostižná mysl se vynořuje pomalu, stále ještě pluje hlubinami všehomíra, proplétá se výšinami osudů a zákonitostí, kličkuje mezi tajemstvími. Něžně se protahuje bytím, dotýká se jemných tlukotů srdcí. Uvnitř něj probíhá souboj mezi touhou rozplynout se a splynout, stát se vším a ničím, a touhou prostého života. Tu jasný zpěv skřivana rozsoudí zápas a bělovlasá hlava pokorně přikývne.
Mistr vejde do zahrady a zaboří ruce do úrodné prsti. Ještě není čas vzlétnout k obloze jako drak, zatím je nutno zavrtat se do země jako červ.