Máří si ví rady

"Konečně jsou pryč," sesunul se Ctibor na své místo u ohně. "Hodnou chvíli tam bušil na vrata, křičel, ať mu okamžitě otevřu, pak křičel na ty dva, aby přelezli do dvora, ale neposlechli."
Máří sedí mlčky, ruce v klíně a modlí se. Pak se obrátí ke Ctiborovi.
"Něco nekalého chystá, to vím jistě. Jen nemůžu přijít na to, co má za lubem."
Po chvíli dodá:
"Pošli vnuka s vyřízením k paní Alžbětě, ať jí poví, co se tu stalo. Že ji prosím, ať přijede a odveze děvčata k sobě. Na ni si netroufne. A ať to poví i bratru Metodějovi.