DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Jaká hrůza, jaký děs,
slyšte co se stalo dnes!
Rozpadlo se připojení!
K internetu přístup není!

„Jak se dozvím,“ pláče děvče,
„zda mě mají rádi ještě,
moji foloveři?”
„Že mám nový mejkap dneska,
bez fotek na Instagramu,
nikdo neuvěří.”

Chlapec, ten si stýská,
jak bez netu spíská,
útok na bázi nepřítele,
který zatím jistě briskně,
nestřežené voje tiskne,
se svým vojskem směle.

Nelze sdílet, běda, běda
Nové fotky od oběda.
Ani kousky, které dnes,
předvedl náš skvělý pes.

Prostě je to děs a bída,
pláč se s nářkem v kruhu střídá.
Těžko, přetěžko je žíti,
v realitě, místo v síti.

Mareš listoval složkami a pokoušel se zachytit slibné jméno. Zvonecká, Juráček, Levičík... Levičíkův svazek vytáhl a prolistoval. Bakalář umění. Redaktor kulturní rubriky. Stáž Krakov. Znechuceně list otočil. Brigáda v likvidačce odpadu. Rok v kartonážce. Tak k práci přece jen přičichl. Levičíkův portrét 3,5×4,5 se šklebil. Páčo půjde dolů, kruh v nose taky. Už chtěl razítkovat, když ze složky vypadly zájmy: podcasty. A kurva. Rychle googlil. „Tady Tomáš Levičík a vítám vás u Tolerance, dnešním hostem je aktivista Martin Urza...“ Složka šla do koše. Všude samej levičák, ale žádnej komunista. Mareš urovnal rudou hvězdu a zamířil k další zásuvce.

"Sex".

"No thanks, I'm doing the crosswords." Lister didn't even bother looking up.

"It's the constant of the modern age, Listy. The root of all evil."

"Nonexistent constant, in your case," Lister muttered, not too loudly.

Rimmer circled the table, snatching the magazine out of his hands. Lister flinched. He'd never get used to that hard light body.

Body.

Now there was a word. It echoed in his mind as Rimmer rambled on and on about the merits of elective celibacy.

Nonexistant constant. Like the two of them, orbiting one anoth

Lister licked his lips, and tried to be bored.

Nejistých konstant moderní doby jistě bylo hodně, ale že sestoupí Ježíš Kristus do Severní Ameriky, zatímco emzáci už okupují vše od rovníku dolů, to se neslo těžce.

Pročítal jsem kurzy na Fortuně na další příchozí duo, a nakonec vsadil dvacet korun s kurzem 1:250 na asteroid a odpálení atomovek Severokorejci. Analytici do nabídky zařadili i Blanické rytíře a nesmrtelnost Jaromíra Jágra. Byl na ně neodolatelný kurz 1:4500.

Opravdu jsme byli smějící se bestie.

Já sám měl v nitru klid. Můj děd byl partyzán.
Přežili jsme už pár režimů, přežijeme i ten další.

Ať už bude utopický nebo dystopický.

„Co že jsi udělal?“ zeptal se Crowley nevěřícně.
„Založil jsem si Bookstagram. Budu tam psát recenze, citáty, možná natočím i nějaké video…“ Azirafalův hlas se pomalu vytrácel při pohledu na démonovo obočí, které s každým slovem stoupalo výš, až už skoro atakovalo linii vlasů.
Crowley se nezmohl na slovo. Mnohokrát zkoušel Azirafala přesvědčit, aby dal moderním technologiím šanci, ale on se držel starých postupů jako klíště, ale stačí, aby si jednou popovídal s pekelnými trojčaty…
„Myslel jsem, že nemáš ani počítač.“
Azirafal se rozzářil a vytáhl sněhově bílé jablko: „Doporučil mi ho prodavač v mobilní pohotovosti.“
…
Cink. Crowleymu přišla notifikace.

Bertík slavil narozeniny. Pozval i toho matematika.
Kurt nebyl populární. Zhodnotil kolegovu knihu, že má na začátku chybu. Věta o neúplnosti vzbudila značný poprask.
Ale Albie cítil vůči tomu chlapci zvláštní náklonnost.
Než dostal dárek.
„Z tvé teorie vyplývá možnost cestování časem nazpět.“ Kurt přišel na jeho narozeniny, aby mu zkritizoval práci. Cestování nazpět bylo nemožné! „Ne matematicky.“ Kurt ukazoval výpočty.
Později litoval kosmologické konstanty. Největší omyl se později uchytil při výpočtech s temnou hmotou.
„Víš,“ prohodil Albert k obávanému matematikovi nad nečekaným dárkem. „Příště mi bude stačit pusa.“
Gödel se nesměle naklonil a dal Einsteinovi nejlepší dárek na světě.

Vykročí naslepo, ale každý krok zapadá do jeho vlastních stop, smyčka času se mu stahuje kolem hrdla, všechno začne stejně a stejně skončí, vždycky jsme došli sem a dojdeme sem zas, šeptá si, Ariadnina nit je past, svět se rozpadá v popel a jed.

Čas se mu vpíjí do kůže a ztěžuje dech, milované tváře shoří v blednoucí fotografie, všechno musí zůstat stejné, čas se roztáčí v piruetách-

Ticho přetrhne tón nejistoty; zlehka se dotkne první neznámé vteřiny, po tenké skořápce světa se rozbíhají praskliny, pohlédne do očí, které nikdy nepřestal vídat ve snech, natáhne k ní ruku - a čeká.

Another day, another road.
The caravan plods along, at a pace the slowest of them can keep. Unease grips at every soul. Eyes dart back and forth, left, right... Sometimes one of the rear guard turns in their saddle to face backwards.
Everyone knows danger lurks everywhere around them. The question is, what are they facing today. Monsters from the wilds? Rads? Something worse?
The scouts are coming back, foreheads creased with worry.
The leader raises his arm and the wagons stop.
"Form the wagon fort!"
Five officers peel off.
The prayers of the whole Erekari camp go with them.

„Další!“ pan obhájce Sojka si promnul oči.
„Cela 322!“ zahalekal.
Za chvíli do místnosti vkráčel nějaký klučina v turbanu.
Sojka si upravil brýle a koukl se do papírů na stole.
„Tak copak to tu máme, pane Aladine? Krádež nového modelu létajícího koberce, překročení rychlosti, ujetí od nehody, neposkytnutí první pomoci…“
„Co vás to prosím napadlo? To už vás ty zaprášené lampy nebaví?“ otočil se Sojka k mladíkovi.
„Když pokrok nezastavíš… Tento má tu novou techniku tkaní a turbo.“
„Pokrok se možná nezastaví, ale zato vy jste se zastavil v cele a vysekávat z vězení vás musím já!“ řekl rázně Sojka.

"...tady to máme," oprášil černými křídly pan Kamínek zaprášenou knihu. Tučňák nevypadal, že je na své jméno obzváště hrdý, nicméně mu tak říkali všichni. Problém moderní doby ve Slepičárně byl v tom, že se rapidně zvyšoval počet nových přírustků až stonásobně za jednu "liščí stopu". Na začátku tučňáci knihovníci zápasili o čas, aby zvládli zařadit každou nově příchozí knihu, nicméně nejistota z neúspěchu postupně opadala a neúnavné úsilí se stalo rutinou. Přesto se však obávali, že přijde den, kdy se něco pokazí, podobě jako kdysi. Tučňáci si přestali říkat pravými jmény a přezdívali se podle prvního slova, které dokázali přečíst.

Rybářský prut se nořil do klidné vody jezera.
Rybář samotný ignoroval tancující splávek a dřímal na břehu.
Není kam spěchat.
Nikdo ho nevyštve do mrazu, deště nebo vedra...
Časy se změnily a Geraltovi se to líbilo.
Bude první Zaklínač, co umře na vysoký věk.
Posunul si klobouk z čela a zadíval se na oblohu. Ještě má čas. Ještě může spát.
Ani nezačal první veršík, když ho vyrušil dusot kopyt.
Bílý vlk, toho času v. v., zamžoural na cestu.
Z jednoho koně právě seskakoval dobře oblečený muž.
"Jsi, pane, Zaklínač? Potřebujeme pomoc. Něco napadá lidi a neublíží tomu ani poloplášťové střely."

"Sjednocování statistických metodik není nikdy snadné a vinou specifik národních školství musí projekt ještě překonat četná úskalí," uvedl místopředseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
Příkladem je sledování etnického složení členů České školní inspekce. Již od roku 2016 eviduje ČSÚ ve všech okresech nula školních inspektorů eskymáckého původu. Tento ukazatel je konstantní ve všech sledovaných obdobích.
"Měření se výrazně zjednodušilo v okresech Litoměřice, Česká Lípa, Ústí nad Labem, Děčín a Liberec, kde od příchodu Temných knížat nežije nikdo," doplňuje Sedlo.
V posledním sledovaném období je ovšem hodnota ukazatele nejistá v okresech Zapomenutého kraje, kde není znám ani počet školních inspektorů, ani počet okresů.

They finally talked. It was time. Time to be mature. And yet, the feelings inside of him screamed, then laughed, then cried.
They were living in the golden age. This was it. Everything was modernized, England was doing so well. And yet, two men living together?!
Well, it was possible. Two unknown bachelors could live in peace. But they were married and definitely not anonymous. At least not in this city.
Victor was considering all the pluses and minuses of every possible solution but their lives were still uncertain. Everything was. Their future, their present, their feelings for each other.

V jídelně hořely snad všechny svíce, co jich v domě bylo. Též hořel oheň v krbu, lucerny na zápraží a srdce celé posádky Nameless.
Bylo to potřeba, protože vůkol panovala tma.
"Prostě s tím něco uděláme!" bouchl Berek pěstí do stolu.
"A co?" zeptal se Tyros.
"Když nevíš, co za tím vězí, jak to chceš vyřešit?"
"Zjistíme! Vyletíme na oběžnou dráhu, Nameless má osvětlení..."
"Nameless někdo rozebral na prvočinitele."
"Ach..."

Ve dveřích se objevila rozespalá Gwen.
"Co se děje? Proč není slunce?"
"Nevíme."
Gwen pohlédla k nebi.
"Aha. Nějaká Pseudohvězda Smrti stíní. Dejte dohromady loď a sestřelit. A moc nehlučte."

„Svět degeneruje. Korupce a zkáza se šíří. Děti již neposlouchají rodiče. Každý chce napsat knihu. Je zřejmé, že se konec světa blíží.“ Citát je většinou přisuzován asyrské tabulce psané 2800 let před naším letopočtem. Nicméně po delším zkoumání zjistíte, že originální tabulka nejde dohledat. Příběh však žije dál. Objevoval se v médiích od roku 1908 a text, datum a místo vytvoření tabulky se vždy nepatrně měnily. Vždy je článek ukončen myšlenkou, že se lidstvo nemění. I kdyby byl citát falešný, jsem si jist, že za pár let si někdo vzpomene na tento citát a bude tvrdit, že se lidstvo nemění.