Řekni, kde ty kytky jsou

Shrbená bába natahuje uši. Snad aby zaslechla pokřik rudého náčelníka či šeptání nočních duchů.
Ve vrásčité ručce vyčuhující z rubášku svírá lucerničku. Ve světle na ni mrkají nebeská očka. Opatrně našlapuje. Je hluboká noc. Omylem však zavadí o hlavu mnicha. Řeholník nezvedá oči, je ponořen do modlitby. Marie se k němu v odpovědi sklání a podává mu růži.
Stařenka sahá k pasu a z měšce vytahuje několik čertových třešní na posilněnou. Čeká ji cesta přes umrlčí louku plnou karafiátů.
Jak říkala matinka jejího nebožtíka manžela, když ležela na smrtelné posteli a svlažovala si jazykem oschlá ústa: „Boží dar nezískáš snadno.”