Lovci duchů

„Pane kolego, jsou zde lidé.“
„Vidím je. Co budeme dělat?“
Dvě strašidla seděla na hřbitovní zdi a klátila kostlivýma nohama. Houstnoucím šerem přicházeli narušitelé z masa a krve se svými virgulemi, elektroměry, termokamerami a diktafony.
První strašidlo si odplivlo neviditelnou slinu.
Druhé řeklo: „Myslím, pane kolego, že máte návštěvu.“
Skupinka se zastavila u hrobky z poloviny osmnáctého století, sešlé a porostlé uschlým břečťanem.
První strašidlo ucedilo: „Tak zabít mě jim bylo málo! Ani po smrti nedají pokoj, holomkové! Jen počkejte!“
A kde se vzal tu se vzal, objevil se v jeho kostlivé ruce řetěz, a strašidlo odhodlaně seskočilo ze zídky.