Jednou určitě

Sedíme s babi na vrchu Přimda. Babi si dává cigárko. Dlouhé černé vlasy jí vlají ve větru. Ukáže startkou na západ.
"Támdle," řekne, "je Německo. Jednou se tam, holka, podíváš."
Jdeme domů, máma nás čeká s buřtgulášem. Štreka je to dlouhá, musí se lesem až na kraj vesnice, a já trochu kňourám.
U oběda řeknu: "Mami, kdy půjdeme do Německa?"
Máma hodí očima po babičce. "Cos jí zas namluvila?"
Babička vytahuje další cigaretu a krčí rameny.
"Jednou," řekne.
"Nepleť holce hlavu takovýma nesmyslama, prosím tě."
Dloubu do guláše, uražená a smutná. A roste ve mně odhodlání. Jednou, babi. Jednou určitě.