Správný čas

Byl klid. Až podezřelý. Poručík Charles Gagneux periskopem vyhlížel přes okraj zákopu.
Ostnatý drát, zbytky stromů, mrtvá těla proměněná v součást krajiny.
Gagneux nahmatal poškrábaný kov hodinek a vytáhl je z kapsy.
Ostatní důstojníci dávno přešli na náramkové, jenže tyhle hodinky dostal jeho děda za promoci a jemu je dali do války.
Nevěřil těm nesmyslům o kulkách zastavených rodinnými hodinkami, ale jeho matka ano. A on dodržel své sliby.
Ciferník byl odřený, ručičky skoro nešlo vidět a navíc šly už od bitvy na Marně napřed.
"Kolik je hodin, pane?"
Šly napřed, nebo se zpožďovaly? Nemohl si vzpomenout.
"Jedenáct. Je jedenáct."