Vyznání lásky na deset

Poutní cesta je vyhřátá sluncem. I teď, když zapadá.
Stanislav položí Radkovi ruku kolem ramen. Je to tak nečekané, že ho kolem pasu ovíjí značně váhavě. K poutní kapli kráčejí mlčky.
"Jsi hrozně napjatý," konstatuje Stanislav po chvíli.
"Čekám, že poletím do kopřiv, až se objeví silueta na horizontu."
Ruka kolem ramen ztuhne.
"Nezačínej zase..."
Radek se vymaní z objetí, aby mu viděl do očí.
"Už jsem na téma 'musím si hlídat osobní život, jsem učitel' slyšel dost. Snesu hodně, ale... ale láska... aspoň ta, co cítím já, ta je bezmezná."
Stanislav sevře oči.
"Tak to tě asi nemiluju dost."