Stíny

Plácek za hostincem nabízí stín prchavého stínu. Jaro je suché jak troud. Nepatrné padáčky pampeliškového chmýří statečně povlávají nehybným vzduchem, udržované pravidelným foukáním, než jim oběma nalétají do nosu. Rinka se mezi vysíleným kašláním vítězně řehtá. 

Anežka má dva starší bratry. Rinka je pro ni zjevením. Okouzleně sleduje lesklé kučery a dva obří vesmíry temnějících očí v rozesmáté drobné tváři. Sestřička, jakou nikdy neměla.

Giuliův děda přináší vodu, s legrační úklonou smeká. Anežka se skoro začervená. Hřeje ji slunce vzdálené stovky kilometrů na jihozápad.

Až v noci pod hvězdami ji zamrazí myšlenka, že se ty dva vesmíry leskly trochu moc.