Ordinační hodiny

„Ne že bych je neměl rád. Ale víte, někdy bych je nejradši všechny zavraždil. Je to jako zatmění. Takový vnitřní běs.“
„Máte často tyhle pocity?“
„Občas. Je to špatné?“
„Není, jen máte děti. A to je záběr na Id i obě ega.“
Nekromant se rozesmál. „Na každého jednou dojde. Vy jste mi to říkal Freude. Děti. Takhle jsem o té svojí nemrtvé bandě nepřemýšlel. Děkuji vám pane doktore.“ Zvedl se z pohovky a usmál se na ducha.
„Chcete už odvolat?“
Freud zavrtěl hlavou. „Ještě si posedím, počtu a pak pomalu půjdu.“
„A díky za vyslechnutí. Moc jste mi pomohl.“
„Kdykoli.“