Absolutní klid

„Bacha, jde sem!“
„Merline, už zase?“
„Zdrháme!“
Tahle slova se ozývala na bradavických chodbách už několik desetiletí, ale letošní frekvence předčila všechny předchozí. Na nádvoří byste nepotkali ani nohu, hlavními trasami procházeli studenti jen na vyučování a zpět, těm bočním se vyhýbaly i mazaní sedmáci ze Zmijozelu.
Dokonce učitelé omezili své cesty po hradě na minimum – profesorka Prýtová poté v měsíčním hlášení vyčíslila pokles spotřeby erárního kafe na čtyřicet tři procent, což byl jev zcela ojedinělý.
Ano, Filch byl postrachem neukázněných a hlučných studentů vždycky, ale to individuum cholericky střežící klid březí paní Norrisové bylo děsivější než jakýkoliv Pán zla.