Někdy pomůže jen čas

Frances se snažila upravit si kabát uniformy. Nad stolem se houpala větvička cesmíny. Před sebou měla talíř s nedojedeným švestkovým pudingem a čile kmitala jehlou, když vešel Tom.
„Katherine tě zve na Štěpána na oběd,“ oznámil.
Frances dokončila steh a zvedla hlavu.
„Nejsem zrovna nejpříjemnější společnost,“ ucedila.
„Mám vyřídit, že tě rádi uvidí, Fanny.“
Věděla, že to je od Katherine Miltonové pouhá zdvořilost vůči bratrovu příteli.
Tom se odmlčel.
„Nechceš ten kabát raději odnést ke krejčímu?“ zeptal se.
Věnovala mu všeříkající pohled.
„Založím tě, jestli...“
„Nejsem kurva, abys mě platil, Tome.“
Nenechá se vydržovat přáteli. Ale pozvání přece jen neodmítne.