Menší místnost osvětlovalo pár paprsků slunce, které se prodraly skrz žaluzie. Všude bylo ticho, na stole vrněl notebook, kolem něj leželo pár papírů a na nich tužky. Klid jarního odpoledne rušilo jen pravidelné vrzání židle.
Volverinka seděla za stolem, nohy položené zrovna na jeho rohu, trochu se pohupovala a přemýšlela nad tím, co všechno si musí nachystat. Před chvílí totiž volala Mystik a zněla dost neurčitě, skoro mysticky: „Chtějí to co nejdřív a potřebují jedinečný výsledek! Detaily posílám mailem, tak na to, prosím tě, hoď oko.“