Dobročinnost 2019

Obrázek uživatele Čespír

Ty zatracené sovy, vlastními slovy

Deadline? Co je to deadline?
Fandom: vycházím z rozhlasové hry Setkání ve Valladolidu od Anthonyho Burgesse. Premisa hry je taková, že díky diplomatickým jednáním mezi Anglií a Španělskem se setkají Shakespeare a Cervantes. Nepadnou si zrovna do oka.
Shrnutí: posmrtný život v Bezčasí je nuda. William se rozhodne přečíst si Dona Quijota v originále. Možná nebyl nejlepší nápad použít jako výukový nástroj Duolingo – ale oni tam mají Falstaffa! A sovy a o těch má William teprve co říct!
Varování: Doslova ptákovina. Nebetováno. Přístupné, neškodné. Všechny postavy jsou již mrtvé, a tudíž se jim nemůže nic stát. Obsahuje technopesimismus a product placement, o němž se však vyjadřuje značně nelichotivě. Anthony Burgess navštěvoval Jenkinsovu školu historické nepřesnosti, povídka sama je ještě anachroničtejší. Fakultativní googlení. Dobročinnost je dobročinnost. Pasáže psané kurzivou parafrázují Večer tříkrálový, Troila a Kressidu, Macbetha, Znásilnění Lukrécie, Jindřicha VI. a Richarda II., vše v překladu Martina Hilského. Absurdní hlášky z Duolinga jsou skutečné.

Obrázek uživatele Small_CS_Traffic_Warden

Zdrávas Maria

Posedlost démony a zlými duchy je koncept starý jako lidstvo samo. Společnost má odpradávna snahu přisuzovat nezvyklé, výstřední, rozumem neuchopitelné chování rozmanitým silám temnot.
Démon Crawly byl starší než lidstvo samo a v pekle nebylo většího experta na Zemi. Navzdory tomu neměl s ovládnutím smrtelné bytosti pražádné zkušenosti. Ne, že by se tím chlubil.
Vlastně naopak.

Ostraha

"Tak dělej, naskoč!"
Třicátník s výraznými lesklými linkami na těle udeřil na zemi ležícího kamaráda pod ramene. Přesně v místě, kde se vodiče sbíhaly do obrazce procesoru.
A znovu. A znovu.
A stejně, jako u starejch benzínovejch sekaček, ten poslední impulz byl ten životadárný. Postava na zemi s mohutným nádechem otevřela oči, párkrát ještě zalapala po dechu a pak se pozvolna posadila.
"Co - co mě sejmulo tentokrát?" - "Hádám, že studeňák, 'sem už začínal mít strach, kámo".

Obrázek uživatele Owes

Nebeský prach

Od konce války uplynul rok a ve výzkumném lektvarologickém centru se setkávají Severus Snape a Hermiona Grangerová. Jejich životy spojí objev zásadního významu.

Přístupnost: neomezená

Poznámka: Oproti HP7 nikdo v poslední bitvě nezemřel. (Všichni jsou šťastní a vše je zalité sluncem, ehm ehm.)

Obrázek uživatele Terda

První velké a strastiplné dobrodružství Frances Doyleové na souši i na moři

Poznámka: Tento příběh se odehrává ve zcela fiktivním světě, vzdálená podobnost s historicko-geografickými celky je čistě náhodná.
Přímá řeč psaná kurzívou představuje fiktivní verzi Irštiny.
Za konzultaci reálií děkuji Tess, Veveričce, Zuzce a dalším.
Varování: Obsahuje 18. století, ošklivé nemoci, fyzické tresty, dětskou práci, konzumaci a podávání alkoholu nezletilým, sem tam nějaké neslušnější slovíčko, počasí, zmínky o hladomoru a dětské úmrtnosti

Obrázek uživatele Aveva

Vedlejší účinky

shrnutí: povídka převážně konverzační o nečekaném problému a jeho řešení
přístupnost: všeobecná
fandom: Budeč

Obrázek uživatele HCHO

Olinka se loučí

Varování:
Většina povídky je o tom, že Olinka strávila značnou část svého života jako andělíčkářka.
Minimálně 15+

Obrázek uživatele Birute

Popěvek téměř vagantský

Příležitostná báseň ve stylu potulných studentů na podporu údržby sosáckých stránek a dalších aktivit.

Obrázek uživatele Esti Vera

Jen kapkou v moři být

Melancholická lyrika, volně inspirovaná biblickým příběhem Mirjam (jakože opravdu volně).
Nevíte, kdo byla Mirjam? A říká vám něco Mojžíš? Ten co ho poslali v košíku po vodě a on pak vedl Izraelce z egyptského zajetí, nechal rozestoupit moře a putoval pouští? Tak ten měl sestru. A každá sestra má svůj příběh, který si zaslouží být vyprávěn. Třeba jen volně a v náznacích, v obrazech bez děje.

Přístupnost: Bez omezení

Nový úkol pro bojovnici

Menší místnost osvětlovalo pár paprsků slunce, které se prodraly skrz žaluzie. Všude bylo ticho, na stole vrněl notebook, kolem něj leželo pár papírů a na nich tužky. Klid jarního odpoledne rušilo jen pravidelné vrzání židle.

Volverinka seděla za stolem, nohy položené zrovna na jeho rohu, trochu se pohupovala a přemýšlela nad tím, co všechno si musí nachystat. Před chvílí totiž volala Mystik a zněla dost neurčitě, skoro mysticky: „Chtějí to co nejdřív a potřebují jedinečný výsledek! Detaily posílám mailem, tak na to, prosím tě, hoď oko.“

Stránky

-A A +A