Hlasy z hlubin šuplíku.
Dlouho do noci sedím a píšu. Snažím se poslepovat kousíčky své minulosti do celku, který by dával smysl.
Mám unavené srdce. Tlouklo příliš dlouho a příliš hlasitě. Snažím se ho vzkřísit, zkouším kdejaký defibrilátor. Nemůžu si přeci dovolit být sama. To by mě roztrhalo dočista.
Spíš. Jako obvykle blaženě oddychuješ, zatímco já lezu po stěnách a hledám samu sebe v zaprášených koutech. Je to tak lepší. Jsi přede mnou v bezpečí. Kdybys nespal, chytíš se každé stopy citu jako záchranného kruhu. Nemám to srdce Ti tu iluzi vyrvat z horkých dlaní. Nemám to srdce tě nechat na holičkách.
Nemám srdce.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
úžasně napsaná zoufalost
Aries
úžasně napsaná zoufalost
To je tak strašně drásavý.
strigga
To je tak strašně drásavý.
Působivě popsané. Trýznivé.
Owes
Působivě popsané. Trýznivé.