Pro Evu. Díky <3.
Sama za dveřmi. Hudba.
Dvě židle, dva lidi. Dotek a pohledy. A ty nejskutečnější, nejpravdivější, nejintimnější pocity.
Ruka se natahuje a chvěje se nervozitou.
Jsme tady a jsme tu spolu.
Nesnažím se zastavit slzy, protože tak bych jenom lhala. Bere můj obličej do dlaní a tiskne naše čela dohromady.
Netřeba slov.
Zvedá se. Nechci ji nechat odejít. Vím, že musí, ale chci ještě chvíli, ještě jeden dotek. Ještě setřít slzu z její tváře. A usmát se na ni.
I přes mokrý obličej cítím v srdci radost. Svírám její kapesník zmáčený mými slzami.
Dveře se zavírají. Sama na židli. Hudba utichá.
O víkendu jsme s naší improvizační skupinou měli teambuilding s workshopem a jedno ze cvičení, které jsme dělali, bylo právě to, které popisuju v drabble. Byl to pro mě hrozně silný emocionální zážitek, asi ne úplně přenosný, ale to, co jsem cítila, bylo tak pravdivé, že jsem na tohle téma nemohla psát o ničem jiném.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to věřím, že člověka strašně
Aries
to věřím, že člověka strašně rozhodí
To je krásně popsané, musel
Esti Vera
To je krásně popsané, musel to být silný zážitek.
Tady se přilípnu
strigga
Tady se přilípnu
Tyhle psychologické
Keneu
Tyhle psychologické/improvizační hry mi chybí. Krásně zachyceno.