Ze života

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 7 aneb zpívá celá rodina

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle drabble? Asi proto, že jsem si letos psaní Zlomatky užila o něco víc než psaní Křivd. A taky proto, že je to drabble, z něhož je asi nejvíc cítit, jaký cvokhaus je v současné době naše domácnost. :D

Drabble: 

Hudba byla vždycky velkou součástí našeho života. Velkou. Člověk si ani neuvědomí, jak je hudbou odmalička masírován, dokud není zavřený doma s dítětem a manželem na homeoffice.
Tavaszi szél vizet áraszt, virágom, virágom... zní od manžela a jeho maďarština je strašná.
Du og meg e like som et par dråper vann... jedu já a moje norština není lepší.
Mama, just killed a man... zpíváme oba a není to zlé, jen falešné.
A. je ovšem dítě s názorem a nebojí se použít všech prostředků (především nemelodických) k jeho prosazení. Takže už tři týdny zpíváme Já jsem chňapík maličký krokodýl...
Mně jebne.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Kolikrát ještě?

Úvodní poznámka: 

Rozhodování, které drabble vybrat, bylo těžké. Bez komentáře se mi jich sešlo víc, byla i oblíbenější drabble, než tohle. Nejužší výběr jsem osekala na 10.
Tak nějak jsem cítila potřebu vyzdvihnout spíš něco silného než veselého a vtipného. Už už jsem byla rozhodnutá vybrat nějaké verše (které teda nakonec zařadím do e-knihy), protože ty jsou pro mě momentálně způsobem vyjadřování, který mi jde tak nejvíc ze srdce. Nakonec jsem se ale rozhodla pro tohle drabble z 4. 4. na téma Ženský úděl. Je tak nějak nejniternější a mám pocit, že moje máma si to prostě zaslouží.

Drabble: 

Ráno vstát před zazvoněním budíku.
Vypravit děti do školy.
Sbalit jídlo připravené den předem.
Snaha soustředit se na cestu z Ostravy na hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.
Předat sestřičkám balíček, možná se s ním vidět, cestu zpět do Ostravy jako by odřídil někdo jiný.
Osm hodin v práci.
Vyzvednout děti z kroužků.
Udělat s nimi úkoly.
Uklidit.
Uvařit večeři.
Uspat děti.
Připravit jídlo na zítřek. Vysterilizovat to.
Dodělat resty.
Umýt se.
Ležet sama v posteli a bodavě cítit to prázdné místo vedle sebe.
Děsit se dalšího okamžiku.
Snažit se usnout. Marně.
Vypsat to do veršů.
Dvě hodiny spánku.
Vstát.
Opakovat.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Koukej, koukej, duhový sál

Úvodní poznámka: 

Letos za nejpovedenější (a čtenářsky nejúspěšnější) považuji určitě drabble ze života, jedno (o mém boji s jógou) jsem už zařadila do e-knihy (Rady proklínané jogínky), do autorského výběru vám tedy přihraju jednu téměř pravdivou historku z mých poštovních dní :).

Drabble: 

Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“

Závěrečná poznámka: 

Název drabblu je veršem ze zmíněné písně a zároveň odkazuje k místu, kde se drabble odehrává – na velké poště, kde jsem pět let brigádničila, se místnosti, kde sedí doručovatelky, říká sál.
Testrem se myslí samozřejmě testr alkoholový, který se v případě podezření z intoxikace používá i u pěších doručovatelek, nejen u řidičů.

Obrázek uživatele Queen24

Dáš si kafe?

Úvodní poznámka: 

...protože jsem ten den byla zas konečně chvíli ŠŤASTNÁ.

Psáno na téma Práce všeho druhu.

Drabble: 

Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

Jsem opět ve svém živlu.

Obrázek uživatele mamut

Když se prohodí...

Úvodní poznámka: 

Děkuji za krásný nápad moci připomenout jedno z celého dubna,
i když je těžké vybírat které :)
Nakonec jsem se rozhodla pro DMD č. 4. Téma: Ženský úděl
My holky víme své, ale někdy se stane, že každý musí napřít síly a pak dělat, co je třeba.
A vůbec, vždyť hlavní je radost ze života, viď brácho :)

Drabble: 

Táta s mámou to nějak popletli.
Já seděla s pusou dokořán vedle rýsovacího prkna a poslouchala tátovo vysvětlování o normách pro zavěšení izolátorů na sloupech vysokonapěťového vedení a nebo s ním diskutovala o logice posloupností pracovních operací při zhotovení krmítka pro sýkorky.
Brácha šťastně v kuchyni hnětl těsto na koláče a nebo pekl křehké čajové banánky a linecké na vánoce. S mámou probrali uliční politiku i nákupy na příští týden.
Já se to vaření a pečení nakonec doučila.
Ale bráškovi ta ženská role nějak zůstala.
Když jej, pro jinou love, opustila žena, dokázal se sám postarat a vychovat svoje děti.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 14

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.

Drabble: 

Prosinec: Zubař, utopenci, zubař, Vánoce, kristepane, já jsem těhotná!
Leden: Zubař, ultrazvuk (to větší rozlišení!), turnaj v prší, alergická reakce kdoví na co, pohotovost, čtyři kapačky.
Únor: Teta má rakovinu, sakra.
Březen: To je ale krásný měsíc! Švagrová je taky těhotná.
Duben: DMD, jupí! Budeme mít kluka, jupí!
Květen: Teta s námi nemluví.
Červen: Koťata. Černého kocoura tu kočka nechala. Máme kotě doma, vím, jak to dopadne. Týden nespím. Zvrtnutý kotník - kombinace kotěte a marmelády. Manželovi zemřela babička.
Červenec: Spousta narozenin, oteklé kotníky.
Srpen: de Quervain útočí. Výstava květin, další den porod. A ještě další. Poslední z posledních problémů? Haha!

Závěrečná poznámka: 

Krásný 1. máj!

Obrázek uživatele Queen24

Pojďte domů!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje poslední drabblátko letos :( To uteklo nějak moc rychle, na to, že sedíme tentokrát více méně pořád jen doma ne? I když na druhou stranu, je to samozřejmě fajn, že si člověk ty dlouhé chvíle mohl takhle krátit :) Děkuju za to! A vám všem, co jste psali, četli a komentovali! :))

Drabble: 

Rázovaly jsme uličkou mezi ohradníky k pastvině. ,,Zaženeme je už domů, i když asi je na ně ještě brzo." ,,V kolik tak choděj?" ,,Tak za hodinku. To už tady čekaj u vrat." Přišly jsme k, na první pohled prázdné, louce. Lucka otevřela bránu, hlasitě zapískala a zatleskala. Ozvěna se nesla do údolí. ,,Pojďte domuuuuu!"

Oblak prachu. Dusot kopyt. Stádo.

Stojíme každá z jedné strany, koně běží mezi námi. Lucka si mumlá jména.
,,Kde je Ajša? Ty vole, že vona porodila?!"
Náhle se za lesíkem vynořila valící se kulička. Zařehtala a popoběhla.
,,Tys mi dala! Tys chrněla viď? No, jen pojď!"

Závěrečná poznámka: 

Vždycky mě dostane nějakou hláškou xD Jsem sice zvyklá, že se každé jaro v Hřebčíně Viklan Kadov narodí 5-10 hříbat, ale upřímný zděšení v hlase a větu ,,ty vole že vona tam porodila??" prostě nečekáte xD Klisna měla termín až druhý den. Jen si asi dala šlofíka a zpozdila se tudíž za stádem no. Kam taky s tím břichem spěchat. :-)

Obrázek uživatele Aveva

Tempus fugit

Fandom: 
Drabble: 

V jejich středu se objevil strašlivý chřtán. Vtahoval je do sebe jednoho po druhém. Nedokázali utéct. Docházel jim čas. Propadali se. Křičeli hrůzou, zatímco se, šlapajíce po zádech svých druhů, snažili zůstat co nejvýš. Ale jejich snaha byla marná. Souboj s gravitací nemohli vyhrát. Jejich těla klouzala jedno po druhém. Dolů. Do zvící propasti. Do zapomnění.
Jeden za druhým ztráceli pozice, až zůstal jediný. Poslední. Chvíli ještě doufal, ale jeho pokus udržet se na hladkém skleněném povrchu byl předem odsouzen k nezdaru. Sklouzl. Konec.
Zrnka písku ležela ve spodní části přesýpacích hodin.
Přišel člověk a hodiny otočil.
Všechno začalo znovu.

Obrázek uživatele Achája

Oděv dámy vHodný

Fandom: 
Drabble: 

Nádherná proužkovaná vlna. Hnědá, šedá, modrá, božská.
Necelé dva metry, tak zoufale málo!
Hmm, nevadí. Další dva metry hnědé a uděláme mi-parti. To je pro dámu konce 14. století ideál.
Podšívka lněná samozřejmě, bílou obarvit na modro.
Dlouhé hodiny bloumání s nůžkami, proužky musí navazovat!
Sešít pár hlavních švů na stroji a pak už jen metry a metry ručního šití.
Ještě poslední steh.

Dokonalost.

Knoflíky cínové, 60.
Budou sundávací.
Vyšít dírky na vložení knoflíků i na jejich zapnutí.
120. dírka vyšita.
Ruce bolí.

Ručně pletenou šňůrkou upevnit nejposlednější knoflíček.
Vyžehlit poslední záhyb sukně s vlečkou.
Obléci a zapnout.

Prostě.

Božské.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem nenapsala nic do své krejčovské série. Hrůza! Tak aspoň jeden kousek na závěr.
Moc ráda bych vám ukázala, jak ty šaty vypadají, ale momentálně jsem ve fázi prokrastinace, abych nemusela vyšívat těch 120 dírek :-D Ale do konce léta to určitě bude, neboť musí!
V podstatě budou podobné jako tyhle, jen hnědo proužkaté :-)
A proč dělám takovou šílenost? Protože jsem si chtěla zkusit ušít oděv co nejvíc ručně a co nejvíc odpovídající dobovým postupům. A takové věci člověk vždy zkouší nejdřív na sobě! Jestli to míním opakovat? To si povíme, až to dodělám :-D Ale já jsem nepoučitelná, takže... :-)

Moc pěkně se mi tu s vámi psalo a četlo, splnila jsem svůj cíl napsat toho aspoň půlku a zase to nějak rychle uteklo. Díky všem!

Až si to dočtu, všechno co jsem chtěla a nestihla, jdu šít. Nejdýl příští týden, opravdu! :-)

Poslední zrnko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tento duben budu mít čas, plánovala jsem si v prvním týdnu.
Budu se moc věnovat psaní... Haha. Člověk míní a... je mi ctí představit své letošní třetí a taktéž poslední drabble.
Když už nic, téma si o to říkalo. :D

Drabble: 

Volnost vábila. Lákala svou hřejivou náručí. Jak jen po ní toužil. Být svým vlastním pánem, využít čas tak, jak si už léta přál.
Stačilo tak málo a zbaví se svých okovů!
Zbýval poslední krok k dokončení úkolu: přidat poslední, těžce vydřené zrníčko.

Hotovo!

Úleva, která se rozlila tělem a myslí, byla nezměrná. Těžké balvany stresu se naráz změnily v pírka, která popadala na zem. Náhlá energie vytryskla jako fontána v krajině zalité sluncem.

Vyběhl ven.

Zpráva. Jedna jediná. Úkol pokračuje!

Okovy se omotaly a stáhly jej nazpět.
Ještě je třeba přinést jedno zrnko. Už skutečně to nejposlednější.

Alespoň to slíbili

Závěrečná poznámka: 

Znáte to. Když už si myslíte, že úkol je za vámi, konečně můžete celou záležitost uzavřít.
A ono ne..., pchá. Ještě je třeba dořešit ten nejposlednější zádrhel. :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Ráj

Fandom: 
Drabble: 

Nejposlednější z posledních drabble je tu
říkám si, co asi dnes sdělím světu
napadají mě jen rýmy praštěné
zveřejnit je? to radši né
jsem jako kašpar, chechtám se tu pro zábavu
můj smích se ztratí v davu
mlčení a vážných témat
život je plný složitých schémat
ještě, že zde jsou témata různorodá, barevná
vtipná, smutná, drsná, jemná, tajemná
i když mi to letos nešlo
něco málo z toho vzešlo
a to stačí myslím a doufám
poslední verše napsat si troufám
a už mě to zase bere
teď zamířím do postele
a zítra bude máj
a tady
tady bude vždycky
ráj

Závěrečná poznámka: 

"Loučení, báseň ode mě:
Odejdáááá... né, dejdó, JO, odejdu. Odejdu stranou. Nashledanou."
- Felix Holzmann

Obrázek uživatele mamut

Bajka pro jabloně

Fandom: 
Drabble: 

Sešli se tam všichni velcí, všichni důležití.
Rokovali v kroužcích, dohadovali se v plénu.
Kdo z nich je nejdůležitější?
"Přece já." hrdě prohlásil lev. "Jsem král zvířat."
"No, jen omylem. Jen ležíš a řveš. Všechno za tebe dělají samice." bručel medvěd.
"Nechci se hádat, tak to budu já." vystoupil do středu hroch. "I krokodýl i lev se mě bojí. Mám dobrý stisk."
"Mnééé, mnééé." Na kraji skupiny si utrhla trávu koza.
"Ty ne!" zvolala ostatní zvířata.
"Já néé, ale tráva bez ní neroste, jabloň nekveteéé. Medvěd se medu nedočkááá."
Nikdo si ji nevšímal, každý přehlížel.
Maličká, nepatrná, pilná - včelka samotářka.

Závěrečná poznámka: 

Žil tady opodál včelař, pod stromy v květu to jen bzučelo.
Letos jsem si uvědomila, jak je jich málo.
Včera jsem napočítala v třešni jen tři malé samotářky, i když se snažíme udělat jim domečky. Snad nějaké třešně a jablíčka budou.
PS: manžel už se učí, jak včelařit, budou úly :)

Obrázek uživatele Lee

Pravda vás osvobodí

Fandom: 
Drabble: 

V těch chvílích, kdy se odvážíš podívat na sebe bez toho lichotivého retušujícího pohledu, to vidíš jasně. Nepomohou ti žádné úhybné manévry ani rafinovaná mezilidská komparatistika. Za nekonečnými zástupy ubohých a ubožejších, úplně na konci světa (tenhle svět totiž konec má) stojíš, nebo spíš páchneš a hnisáš, ten nejsmutnější vřed na těle církve. A léčba by mohla být tak snadná, tak snadná, jen odstranit zhoubný nádor, ale pacient ji nezvolil. Celé tělo bojuje za tuhle odumírající část...
Ano, když víš, že jsi na cestě do Božího království úplně poslední, a přece je pro tebe spása, můžeš bojovat, protože můžeš vyhrát.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji moc vám všem za krásný duben. Vaše komentáře mě extrémně dobíjely. Mrzí mě, že jsem letos prakticky zcela vypadla ze čtení, škola mě začíná dost intenzivně vytěžovat (a příprava na bakalářky a psaní bakalářky se dělá bez knihoven dost blbě, grrr XD), ovšem doufám, že příští rok by mohl být zase třeba trochu lepší. :)

Ať vám Bůh žehná po celý příští rok, milí dubnoví spoluputovníci!

Obrázek uživatele Faob

Bolí to, když blízko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Martinovi a Martině

Drabble: 

Postel kmotra prázdná. Z obsazených nezáří vyhaslé oči v propadlých tvářích. Domov pro seniory načichlý smrtí.
„Kde je pan F.?“ ptá se personálu.
„Vy nevíte? V nemocnici Na Františku. Řezají mu nohu.“
Prakticky za rohem Bohnická psychiatrická léčebna, nová pobytová adresa kmotřenky.
Každým gestem může zranit, žádným slovem neulehčí. Neslyšen vnějšně, hlasitý uvnitř.
Ani hrdinně se necítí, v doteku s marností nad marnost jen povinnost. Co kdyby závojem pronikl paprsek unavené lásky?

Nejvznešenější je vědět, kdo jsou ti nejposlednější z posledních. Žízniví, hladoví, nemocní, kterým jsme dali napít, najíst, navštívili jsme. Nejstrašnější je zjistit, že jsou to lidé kolem nás.

Závěrečná poznámka: 

A tímhle mírně patetickým kouskem se loučím, děkuji všem věrným čtenářům!

Obrázek uživatele Queen24

Espreso před Ludmilou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jen pro vysvětlení, moji spolukolegové baristé se občas vyskytují nejen u nás v cukrárně na Letné, ale pravidelně třeba i na farmářských trzích na Heřmaňáku (neptejte se kde to je, já tam paradoxně ještě nebyla xD). A občas se zcela výjimečně nachomýtneme i k jiným akcím :)
Tak jako já loni v září.

Drabble: 

,,Co děláš v sobotu?" Zeptal se šéf.
,,Záleží, proč se ptáš," zasmála jsem se.
,,Co bys řekla na trhy, náměstí Míru, kafíčko před svatou Ludmilou... Bude tam nějaká dobročinná akce. Pódium, živá hudba... Byla bys tam s Lůcou. Já vás tam se vším odvezu dodávkou, zapojím kávovar a tak."

----------

Stan byl postaven, pult smontován, přepravky vynošeny z auta. Kávovar na místě, barel s vodou připojen, mlýnek zatím vypnutý. Nešel proud. Stánkaři pobíhali mezi sebou. ,,Už vám to jde? Nám taky ne." Organizátor s kabelem přes rameno taky pobíhal. ,,Už vám to jde?"

,,Dobrý den, capucino prosím."
,,Dobrý den. Nejde proud."

Závěrečná poznámka: 

Naštěstí to po chvíli zprovoznili (ha, já už vím, kde je na náměstí Míru hlavní přívod proudu) a my mohly s Lůcou začít seřizovat mlýnek a nastavovat kávovar. Někteří lidé byli opravdu nedočkaví a stále se k našemu stánku vraceli s dotazem, jestli už to teda jde. Nechápali, že kávovar se holt musí NASTAVIT, včetně několika nepovedených epres, než se vychytá gramáž atd. A tak jsme svolily a prodaly espreso staršímu pánovi, který se ptal už asi po desáté. Kopl ho do sebe na ex, postavil kelímek na pult a se slovy ,,Kyselý. Příšerně kyselý," odkráčel. Lůcy pohled v ten moment vraždil na dálku. ,,Já to vim, že je to kyselý. Ale na toho chlapa to nemá!" xD

Obrázek uživatele mamut

Tik Tak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - jen tak prchavá myšlenka

Noc není den
Ten zrcadlí sen
Vše, co jsi v něm prožila
Představí jen

Drabble: 

22.00 Dnes půjdu dřív spát, zítra toho mám hodně...
usínám

23.00 "Jsi mě vzbudil"...
usínám

24.00 Dobře, takže zítra musím poslat ty úkoly. Jo a zavolat doktorce...
usínám

01.00 Co to? Kočka? Aha kočka... další vířivý proud myšlenek...
svět je jako zatahující se clona objektivu... usínám

02.00 Co? Zapomněla jsem... hlava se probírá vším možným...
dech pomalu zvolňuje, jako když voda nahrnuje oblázky na břehu... usínám

03.00 Ale já bych... rozbouří stojatou hladinu...
"už můžeš spát" - poklidná myšlenka čeká v řadě jak nejposlednější z posledních, nenápadná, tichá, konejšivá... usínám, spím, konečně...

05.00
BUDÍK

Závěrečná poznámka: 

Máte-li doma dítko s ADHD, pohlaďte jej, pomazlete.
Bude se se svým trápením prokousávat celým životem - každý den, každou noc...
Nedořešené myšlenky, tisíce zvuků, vše mě stoprocentně donutí otevřít oči a probudí sovu ve mě.
Věřte, že to pracování z domu jsem si užívala - konečně jsem mohla vstávat až! po vyspání
(a za chvilku to končí, co už)

Obrázek uživatele Ježek

Jediné jablíčko

Fandom: 
Drabble: 

Potkala ho na trhu. Julie zaskokovala za svou matku a prodávala u stánku s jablky. Byla neopatrná a jedno jablko se odkutálelo. Tržištěm procházel mladý muž. Řešil důležitou pracovní schůzku a o jablko zakopl. Hrozně se ozčílil a začal na Julii křičet. Mile se na něj usmála a zeptala se, jestli něco nepotřebuje. Po chvíli ho nadávání omrzelo a normálně se spolu bavili. Dokonce se omluvil. Další den přišel znovu. A pak zase.

,,Julie Pospíšilová, berete si zde přítomného Erika Beránka za svého právoplatného manžela?"

Julie dojatě pohlédla na muže po svém boku.
,,Ano"

Až sem je dovedlo jediné jablíčko.

Obrázek uživatele strigga

Hngh!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Protestsong pro Ryu. Omlouvám se, už mám fakt dost, nic jinýho mě prostě nenapadlo :D vyřízený "hngh" je poslední dobou moje nejčastější reakce na téma, i kdyby bylo sebehezčí...

Drabble: 

Už je tady zase téma
a já už jsem vyšťavená
nemám nápad, nemám nic
brzo půjdu do Bohnic

Hngh! Hngh!

Už je tady téma zase
ňákej tanec, cože, prase?!
Poezie jako pěst!
K čemu úpím ostošest?

Hngh! Hngh!

Zase je tu téma už
a zase to má dřív muž
nemám drabble ani bonus
zato v zádech pěknej tonus

Hngh! Hngh!

Zase už tu téma je
a já civím do kraje
v hlavě duto jako v kobce
ohleduplnýho sobce

Hngh! Hngh!

Téma už je zase tu
To je konec, odkvetu!
Jeden by nejradši zdrh
a pak si to přečte: TRH?!

Hngh!

Obrázek uživatele Peggy Tail

Tehdy na La Rambla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Věře

Drabble: 

Řadami zářícími barvami se proplétají
čerstvé ovoce rády uvítají
tohle musí být ráj, tady chceme žít
každý den dobrou náladu mohly bychom mít
z ovocných šťáv všeho druhu
zelenina, ořechy, sušené ovoce přijdou k duhu
náhodou se kotníkářce ráj před očima zjevil
a přesto, že jí spadl mobil,
oči jí radostně jiskří jako to středomořské slunce
vpravo vidím koblihu, vlevo sumce
támhle zase muffin obřích rozměrů
představuju si, jak to všechno sežeru
chtěla bych být Katalánec vysmátý,
co si v létě chodí skoro nahatý,
ale s tebou je líp
ty máš můj vtip
tehdy na La Rambla,
příště bude Alhambra

Obrázek uživatele mamut

Kristián v obchodě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dala jsem si před pěti léty úkol - alespoň jedno povídání v dubnu věnovat tatínkovi :)

Drabble: 

On byl prostě ze staré školy. Narozen v nejlepší době první republiky, osvojil si způsoby té doby. Ani válka, ani následné dění, nikterak neotupily jeho potřebu být k ženám galantní.
Tak se občas stávalo, že naše maminka, po příchodu ze společného nakupování, zatínala pěstičky a po tatínkovi šlehala nepěknými pohledy.
"On, on... Tos neslyšela..." málem jí trefí šlak. "On ti té bábě šedesátileté hned: ´Děvenko a krásná slečno!´ Tsss..."
"Ale Amálko, víš, že nám odložila tu hovězí kližku a na řízečky. To musíš být milá. Tož, Starušenko moja, už se nezlob." uklidňoval maminku tatínek.

Starušenka byla o sedmnáct let mladší.

Závěrečná poznámka: 

Mimo něžného oslovení Starušenko volával tatínek v rozmarné náladě na maminku též Almárko.
A to teprve bylo výskání neb maminka byla celý život jako proutek.
Pan Hrabal by měl z mého tatíčka opravdu radost :D

Obrázek uživatele Smrtijedka

Komu se (ne)lení...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A letos do třetice všeho dobrého a zlého další poštovní.

Drabble: 

Když nastoupíte do nové poštovní skupiny, neznáte nic jiného než vlastní rajón (pokud vůbec). Stáváte se tak možnou obětí ohleduplného sobectví ze strany zkušenějších kolegyň. Tak například Eva, malá, drsná, věděla přesně, po čem jde.

„Vyber si rozebírku – buď tady ten barák firem nebo tyhle bytovky.“
Zvažuji možnosti bez jakýchkoli vstupních informací.
I přitočí se Eva: „Jestli chceš, vezmu si ty firmy, je jich tam hodně, plno dosílek a zupek...“
Nezaznamenám zvednuté obočí druhé kolegyně.

Škrábu se k bytovkám. Eva si na recepci nechá dovézt poštu, kterou recepční roztřídí před jejím příchodem, a v bufetu zasedne nad chlebíčkem a kávou.

Závěrečná poznámka: 

Dosílka znamená, že se pošta přeposílá jinam (je to placená služba, každý si ji může pořídit), funguje to ale tak, že na to musí myslet doručovatelky, takže když doručujete jinde než obvykle, je to další starost navíc.
ZUPka (změna ukládací pošty) znamená, že se dopis při neúspěšném doručení neukládá na poště, ke které patříte geograficky, ale na jiné dle výběru (myslím, že tahle služba je zadarmo).
A o rozebírkách jsem vám už říkala :).

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak jsem nebyla sobec, ale...

Úvodní poznámka: 

Malá slečna se nám sem sobecky nacpala, tak dnes to bude jen o ní.

Drabble: 

Každý tvor se narodí jako sobec.
Je to nutné; nerozumíte světu kolem sebe, nejste samostatní a musíte uspokojit své potřeby bez ohledu na ostatní, abyste přežili.
My netopýři jsme dobře přizpůsobení; mámy mají dva cecíky a obvykle jedno mládě, výjimečně dvojčata.
První dny života se držíte zuby nehty mámy. Pak ostatních mláďat v kolonii. Zahříváte se navzájem, než mámy přiletí a zahřejí a nakrmí vás.

V kolonii nežiju, jsem časné dítě.
Postarám se o svoje bříško. Ještě piju mléko, ale už jsem od mámy odkoukala, jak se jí červi z misky. Jsem přece velká holka a ostatně, mámě mléko dochází.

Obrázek uživatele mamut

Škola páně Srstky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co se týče všeho chlupatého, jsem horší než dítě.
Miluji kočky, kočky milují mne a tak pořád nějaké doma máme.
Ale když máte dům, chce to ještě něco.
Chce to psa!

Drabble: 

Řekla bych, že něco (dobře, tedy hodně) mi z dětství zůstalo.
Nejvíc asi ty nevinný oči - já se neptám, já oznamuji.
Potřebuji ho! Nutně.

2003
"Víš a ona má sedm těch štěňátek, tak jednoho, jo?" berňák jako slon Hubert
2007
"Přece ji tam nenecháme, chudinku samotnou." jezevčice Malina
2010
"Když Hubert umřel, tak jednoho většího, jo." berňačka Berinka
březen 2020
"No on mu umřel páníček. A oni pojedou zase za louži, tak ho nemohou vzít s sebou a musel by zpátky do útulku, víš..."
Minulý týden dojel kotec, dnes jsme dovezli novou boudu.
Zítra přivezeme Bena - ukázkový Vořech Vořechovič Vořechov.

Závěrečná poznámka: 

Pro ochránce práv zvířat - naši psi vždy spali u televize, za dveřmi v síni, pod postelí naší (to hlavně v létě, protože tam je nejchladněji) a hlavně - v kuchyni pod rohovou lavicí - tam měli všechny na dosah tlapy.
Ale Ben je naučený "do ohrádky" a do domu moc nechce (zatím), proto kotec a boudu.

Bětu

Fandom: 
Drabble: 

U stolu si vždycky dávala ten kousek jídla, který ostatní nechtěli. Spávala na nejhorší posteli, ve studeném vlhkém koutě, protože ona to zvládne a druzí si to zaslouží víc. Rekordmanka v sebeobětování. Ohlížela se na všechny strany, aby našla svoje místo ve světě, milovala, aby byla milována, sledovala pohledy ostatních, aby věděla, jak se na sebe má dívat. Nakonec tím nemístným obdivem všechny okolo sebe začala dusit, jako když se na oheň přiloží příliš mnoho dřeva. Nemohli se nadechnout ve stínu těch nevyžádaných obětí a tak se rozutekli do světa. Možná, kdyby byla o trochu větší sobec, udělala by líp.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Oblíbený kousek

Úvodní poznámka: 

Trochu jsem si vypůjčila ze života jednoho manželského páru. Ti dva už nejsou spolu, což je smutné. Divoženka a Tichý si s tím snad poradí.

Drabble: 

Křidélko měl nejraději. Naservíroval jí ho s velkým kusem libového prsního masa. Sám si vzal stehno, aby to lepší zbylo na ni. Vlastně měl tak trochu rád, když byla nemocná a mohl o ni pečovat. Měl ji pro sebe a navíc se o ni nemusel bát.

Dívala se na něj s úsměvem. Ještě ji všechno bolelo, ale cítila, jak spánek rozpustil velký díl napětí v těle. Když pekla kuře, vždycky mu dávala ten lepší kousek - stehýnko. Vzal si ho i dnes. Jen malý stín sobectví ve vší té záplavě péče.

"Dnes mi to obzvlášť chutnalo." shodli se oba malinko pokrytecky.

Obrázek uživatele nektor

Plánování víkendu

Drabble: 

Petr si na víkend vysnil, že si dá pořádný puťák - 3 dny, 150 km a pěkně natěžko.

Jenže co čert nechtěl, zrovna před odjezdem mu napsala Bětka - byli spolu domluveni na rande, ale Petr na ni úplně zapomenul. Bětku myšlenka puťákovat natěžko, natož spát venku, nenaplňovala nadšením.

Petr se snu vzdát nechtěl. Po chvíli umlouvání našli společné řešení. Petr vyrazí už ve čtvtek večer a do soboty ráno si bude puťákovat. Pak za ním přijede Bětka a dají si takový "pohodovější" výletík. Pak se uvidí - buď nějak odjede, nebo se budou "muset" tulit na jedne károšce.

Prostě výhra nebo výhra.

Obrázek uživatele strigga

Musí sama chtít

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Horská vzpomínka. Říkala jsem si, že by to ještě jednu chtělo, a bylo to první, co mi na to téma vytanulo. :)

Drabble: 

Stoupáme. Je nádherně, pod námi sněhová pole, kosodřevina, kamzíci. Za celý den jsme nikoho nepotkali.
První pohled přes hřeben sevře útroby ledovým strachem. Bouřka na horách není legrace. Nepředpovídaná černota se valí jako předzvěst zkázy, není kam utéct, není čas. Choulíme se pod převisem. Hora, lhostejná k nám bezvýznamným, stoicky čeká.
A pak to přijde. Fascinovaně sledujeme souboj titánů. Černota narazí do vrcholu, zahřmí, vzduch citelně ochladne – ale vrchol mračno nepustí dál, drží ho v kleštích, dokud vítr temnou masu nerozcupuje do neškodných obláčků.
Jistěže víte, že je to hoře jedno. Ale stejně vám to bleskne hlavou.
Pustila nás nahoru.

Obrázek uživatele Skřítě

Není ohled jako ohled, stačí na věc jiný pohled

Fandom: 
Drabble: 

"Nejsem sobec, na svou ženu beru ohledy,"
tvrdil, když jí z cest po světě psával pohledy.

Přestože mu nechutnalo, pokrytecky chválil,
měl-li kmitat, radši brzdil, by start nepřepálil.

Našel plný ranec výmluv pro sobecký zájem,
"můj domov je u maminky, ženě platím nájem."

"Předpisově", tvrdil, "plním svou manželskou povinnost,
dobrý holub rád se vrací, oceň, že jsem stálý host."

Její výtky ignoroval, případně se tlemil,
řekla-li mu: "šetři vodou", raději se nemyl.

Ohledy bral na všechny, nejméně však ženu,
brzy za to obdrží Darwinovu cenu.

"Manželku mám ubrblanou, jsem jí v oku trn"
ona pro něj láskyplně chystá krásný drn.

Obrázek uživatele Queen24

Bojovka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Léto. Jižní Čechy. Jezdecký tábor u koní.
Devět hodin večer, děti se pomalu chystají na večerku a do stanů.

O pár hodin později je čeká nečekaný budíček...

Drabble: 

,,...Bezhlavý rytíř se od té doby zjevuje vždy s půlnocí a na svém koni se prohání po okolních lesích..." Položila fixu. ,,Co myslíš?" ,,Jo, podle mě to na úvod stačí." ,,Oukej," kývla a cvakla zapalovačem. Okraje papíru zčernaly a rázem tak vznikl ohořelý pergamen. Já vkládala svíčky do zavařovacích sklenic a skládala je do košíku. ,,Doufám, že nám ta trasa nebude zhasínat jako loni." ,,A tos ještě neslyšela ty hororový zvuky, co jsem stáhla! Se ty děcka poserou." ,,No, těm pubertálním by to prospělo!"

Tma. Ticho. Sedím nehnutě v křoví. Čekám.
Silueta. Nejisté, tápavé kroky.
,,Je tam někdo?" Ustrašený hlásek.

Závěrečná poznámka: 

Na ty malý jsem samozřejmě hodný strašidlo. Poznám, i v naprostý tmě, když se někdo opravdu Hodně bojí. V ten moment se proměním v hodnou lesní vílu a se slovy ,,Neboj, už jsi skoro u cíle, už tam čeká jenom Anetka/Natálka/Adélka" a s hlasitým dodatkem ,,Oni tě strašit nebudou, že?!" dítko povzbudím. Ty starší, náctiletý, který nám během tábora lehce pijou krev (naštěstí takových moc nebývá, ale najdou se) si vychutnáváme. Obzvlášť od doby, kdy se bojovek účastní kamarádky přítel, který je schopen se namaskovat a ,,oběsit" na stromě nad rybníkem... :D
A nejlepší je, pak druhý den ráno u snídaně poslouchat ty hrdinský řeči, jak ,,se vlastně nikdo nebál." Ale my, co jsme seděli v tom křoví, víme svý... :)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Trápení budoucího medika

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle skutečně události.

Drabble: 

“Ty vole, máš se na co těšit. Hele, nejdůležitější je ošéfovat si podsvětí. Musíš si sehnat vyřešené testy. Na některé jsme se prostě učili podle vynesených odpovědí, jel jsi A, A, C, B - jinak se k té ústní zkoušce nedalo dostat.
Celkově to je trénink nervů. Jsme se vždycky šli podívat, že to udělalo třeba pět lidí ze sta.
Jo a ještě si vzpomínám, jak jsme se s klukama po hodinách drcení na koleji šli projít a na deset minut si dát pauzu.” chrlil ze sebe můj kamarád doktor.
Nasucho jsem polkla. No, to se fakt mám na co těšit.

Stránky

-A A +A