Ledňáčkova maminka

Jestli někdo v životě Ledňáčkovi ve všem fandil, byla to Maminka. Se vší silou svého malého těla povzbuzovala svého prvorozence slovem, zpěvem i křídlem.
Když byl Ledňáček pískle, nedovedl si představit, jak by mohl zvládnout cokoliv bez Maminky. Jak ale nabýval sil i rozumu, počala se v něm probouzet touha po samostatnosti. Něco pravda nedovedl, ale potřeboval zjistit, co vlastně dokáže jenom on sám. Později mu dokonce Maminčin povzbudivý zpěv hrál leda na protivné struny.
Pak ale jednou, když měl sám hlídat celý rybářský revír, pocítil zvláštní úzkost. Právě tehdy vzpomněl na laskavý zpěv Maminčin a uvěřil, že to zvládne.