Na tržišti.

„Ne, nevíme, neviděli jsme to u nikoho.”
Odpověď se opakovala u trhovců už poněkolikáté. Geralt začal pomalu litovat, že dal na starostovo doporučení a vyrazil se ptát na trh. Pomalu si připadal jako kolovrátek, položil dotaz, zda někdo šperky neznal, dostal zápornou odpověď. Pořád dokola. Nekončící příběh.

Přišel k dalšímu stánku. Starší sedlák zde prodával ovečky a výrobky z vlny.
„Neznáš někoho, komu to mohlo patřit?”
„Neznám,” pronesl sedlák nabroušeně.
„Nenech se odbýt,” špitla Elzee.
Geralt poslechl.
„Dám ti tři zlaťáky za to jehně, když povíš co skrýváš,” udeřil znovu pevným hlasem.
Sedlák chvíli váhal, sledoval zlaťáky a pak spustil.