„Neblázni, Geralte, já, to ne, to mi nemůžeš udělat," blekotal zoufale Marigold.
„Nemůžu skončit tady, v tomhle zaplivaném provinčním městečku! A ještě ženatý s nějakou fuchtlí."
„Já, prostě a takto."
Marigold se konečně trochu uklidnil, nadechl se a spustil: „Já, já mám vyšší cíle, potřebuji zachránit svět, poznat cizí kraje, přeplavat Jarugu, vydat básnickou sbírku, zachránit lepou pannu, ochutnat maso harpyje, vypít všechno víno ze sklepa domu v Chrámové čtvrti, vysrkat žbrndu, přelepit neslepitelné, uštknout zmiji, dát pohlavek Yarpenu Zigrinovi, pomilovat se s Yennefer."
„Zastav," pronesl důrazně Geralt. Musím teď začít věřit, že funguješ jen jako stroj náhodných slov. Jinak..."