Obavy

Severus poklepával prsty o desku malého stolu, který stál v jeho nemocničním pokoji. Cítil se jako šelma zavřená v kleci.

Potter nepřišel. To by samo o sobě nemělo být důvodem k nervozitě, už se to stalo, ale tohle bylo poprvé, kdy nedal vědět, že se nedostaví.

Aby se tomu spratkovi tak něco stalo, pomyslel si a vymrštil se do stoje. Trochu se zakymácel, jak bylo jeho tělo stále zesláblé, ale hned vyrazil na okružní cestu pokojem.

Jestli mu někdo ublížil, tak… Vrčení, které mu mimoděk vyšlo z hrdla, ho zarazilo. Merline, hlesl v duchu, já ho mám snad vážně rád.