Dneska už poslední. Asi tak půl roku po předchozím (přípravy přeci jen nějaký ten čas zabraly).
Ospale zazírá na nepromokavou plachtu nad svou hlavou. Několik vteřin jí trvá, než se zorientuje. Její první ráno na místě, kde by většina lidí nenocovala ani za nic. I obchodníci, kteří tudy pravidelně jezdí, tu prý vždycky spí jen na půl oka. Zatímco ona...
Ukrojí si kus chleba a k němu trochu sýra. Pak po čtyřech vyleze z provizorního stanu a rozhlédne se okolo. Vítá ji bílé nic, do něhož se před dobrými patnácti lety neodvolatelně zamilovala. Sedá si na zem a zakusuje se do snídaně. Čeká ji spousta práce, ale právě teď se chce alespoň malou chvíli jen kochat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit