Tvář pro veřejnost

Fandom

Drabble

"Do Hádu, kdyby se pořád nehýbal!" řval vzteky uvnitř své lebky. Nahlas ovšem nemohl říct nic. Císaři, tedy prvnímu občanovi, se nenadává.
Na druhé straně si nemohl při tesání do kamene dovolit chybu.
Zobrazovaná hlava se na chvíli zastavila a sochařova palička několikrát zazvonila na dlátě.
Z hlubin kamene se vynořily jemně zvlněné vlasy. Dalších pár úderů porodilo orlí nos, hrdou bradu a kulaté obloučky uší.
Nezbývalo než postavit hlavu na mužná ramena a silnou hruď.
Zapadlá císařská očka mezi odstátýma ušima a pod srostlým obočím se na něj podívala, zatímco bota na tlusté podrážce netrpělivě zaklepala o zem.
"Hotovo?"

Závěrečná poznámka

Římská republika měla staletí dlouhou tradici tzv. veristických portrétů, sochaři cíleně zobrazovali lidi tak, jak opravdu vypadali. Cílem této poctivosti snad bylo, aby se v posmrtném životě mohli zemřelí potkat se svými předky a poznat se s nimi.
To například Řekové nedělali, Řekům šlo po většinu dějin zobrazit ideje lidí, jejich nejlepší možné podoby, realismus nebyl podstatný.
Římský přístup se ale změnil s koncem republiky, podobizny císařů, nejnápadnější je to u Augusta, se tak s jejich písemným popisem scházejí jen malinko.

Téma

DMD č. 25. pro 25. 4. 2022. Téma: Pravda