Zeť

Nervózně přecházela po otcově draze vybavené pracovně.
"Už to zašlo moc daleko. Tohle jsme přece nechtěli!"
Otec na ni tázavě hleděl.
"Jen jsem chtěla, aby o sebe dbal! Zaplatila jsem mu posilovnu, trenéra... Nechtěla jsem, aby jen seděl u televize a cpal se chipsama!"
"Jistě, chtělas někoho reprezentativního, hodného naší rodiny," povzdychl si otec.
"Ano! Někoho, kdo by se k nám hodil!" skočila mu do řeči. "A jak se odvděčil?"
Zakroutil hlavou. "Dcero, možná jsi ho předělávala až moc."
"Všechny kamarádky se mi smějí!" propukla v pláč. "Nastěhoval se k naší uklízečce. U televize a s chipsama teď sedí spolu!"