Navždy poznamenán

Pocítil bolest. Na několik sekund byl z ní paralyzován. Neucukl, pouze tak sevřel ruku v pěst.
Bolest stále přetrvávala, pálilo jej ono místo, avšak nakonec to vše skončilo. Pán Zla odtáhl hůlku z jeho levé ruky a uvolnil mu tak sevření předloktí.

Podíval se na ono znamení proplétajícího se hada. I to jej na nějakou dobu ovládlo. Stál, koukal na to a nedokázal uvěřit. Dokázal to. Je nyní jedním z nich. Plnohodnotným jedním z nich.

„Děkuji, pane.” Řekl k němu s významným pohledem, než se šel usadit na své místo. I tak pod stolem se na ono tetování díval. Hrdě.