Nekonečný hlad

Válku v sobě svádím
bolavou
tak krásný
že nemám slov
múzu svou mlhavou
marně honím
osamotě
slzy roním
došla mi slova
už nevím kudy kam
vidím tě, kam se podívám
snažím se marně napsat, co cítím
a tak slova skládám náhodile
za sebou
vybírám ta správná
jaká vlastně správná jsou?
ta, co marnost nenesou?
pak by mi žádná nezbyla
pravda naději zabila
šedomodrá
hnědozlatá
hlava moje paličatá
vzala si do sebe
chce tě mít pro sebe
taky tělo, duše
civím do prázdna
suše
v nitru boj
nějaká nemoc?
nebo černý humor vesmírný...
stav je to vskutku nesmírný
jako nekonečný hlad