Omlouvám se, dnes nejsem schopná zplodit nic veselého, vtipného, třeskutě promyšleného nebo jen milého.
Před hodinou mi zemřela babička, kterou jsem ještě dnes večer byla navštívit. Jako by nějaká vyšší síla chtěla, abych se stihla rozloučit. Ale člověk se s tím stejně nedokáže smířit :(
Depresivní vypisovačka.
V hlavě to hučí jako v roji včel. Takhle zní bolest?
Spočítal někdo, jak hluboké může být prázdno? Zející díra, ta obrazná v hrudi, kde sídlí lidské srdce. Propastná jako Mariánský příkop.
Jak tmavá je černočerná tma? Má černá ještě černé odstíny? A je vidět?
Co emoce? Když jsou rozvířené. Točí se v kruhu, nebo plují okolo jako na vlnách? Pučí jako čerstvě nařezané kočičky ve váze s vodou? Nemá být zármutek tichý?
Nikdy je neskutečně definitivní slovo. Nepokračuje. Nemá budoucnost. Bolí. Jako odchod blízkého člověka. Protože za posledním sbohem se v černé tmě a prázdnu skrývá to konečné nikdy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Upřímnou soustrast. A, abych
ef77
Upřímnou soustrast. A, abych volně parafrázovala Skácela - jsou naši mrtví stále s námi, a tak vlastně nikdy nejsme sami. Když už nic jiného, tak vzpomínky zůstanou.
Upřímnou soustrast. Tohle
Tora
Upřímnou soustrast. Tohle bolí vždycky a dlouho, až časem zůstanou jen ty hezké vzpomínky.
To je mi líto. Snad ti to
Roedeer
To je mi líto. Snad ti to vypsání dopřálo alespon trochu pokoje pro duši. Přeju ti, at brzy přijde to období, kdy budeš na babičku vzpomínat s úsměvem místo se slzami.
Moc mě to mrzí. :(
Gwendolína
Moc mě to mrzí. :(
Děkuji vám všem za komentáře.
Blanch
Děkuji vám všem za komentáře. Začíná si to sedat, pořád jako by mi to nedocházelo, ale určitě mi to vypsání pomohlo. Díky.