Pamětiny

Seděla usazená poblíž oltáře, bradu podepřenou, prohlížela si nashromážděné věci, a vzpomínala...

Tenhle byl mrštný jako had. Bronzová zbroj a nechutně ostrá sekera. K tomu zelená tunika. Malachit.

Nebo tamten? O dvě hlavy vyšší než ona. Ostnaté brnění, v rukou kyj. Žula.

Tenhle zbraň neměl. Filozof. Chtěl ji udolat argumenty. Jadeit.

Zvláštní, že pokaždé je výsledkem jiný kámen. Tucty a tucty, a žádný z nich stejný.

Zrak jí padl na malou křišťálovou sochu poblíž vchodu. Tohle jsem nechtěla, ale vyděsil jsi mě. Proč si pasáčku musel chodit zrovna sem?

Ze vzpomínek ji vytrhl zvuk kroků. Hadi na její hlavě zasyčeli.