Maria vzpomíná na den, kdy získala své vlastní Znamení Zla.
Vědět to předem, seženu si na sebe něco reprezentativnějšího než Luciusovu košili. Merline, to muselo vypadat. A to jsme spolu tehdy ani nespali. Byli jsme každý v jiné posteli, v jiném pokoji, jen jsem potřebovala něco na sebe. Ale snad menší ostuda, než kdyby se ukázal tehdy, jak jsme přišli zase s Nilsem pozdě a opilí.
Co tomu předcházelo mám už spíš v mlze. Byl naštvaný, padaly kletby i výhružky… A přece si našel čas jen na mě. Všichni ho tehdy zklamali a mě odměnil. Poklekla jsem před ním. Bolelo to a pálilo.
Teď jsem opravdu jedna z nich.
Smrtijedka.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit