„Tatínkutatínečkunepouštějměpevněmědržměsepotobětakstrašněstýskalo.“
Máša se nemohla Ihora nabažit. Objímala ho, pusinkovala, tulila a brebentila. Za hodinu převypávět poslední rok. Domazlit.
Nevnímala, jak je hubený, berli přeskočila, novou lesklou kovovou nohu pohladila.
Ihor ji svíral a mlčel. Nikdy moc nemluvil. Vytáhla se, voněla jinak. Chtěl se ujistit, že jsou v pořádku. Slíbil si, že se vrátí. Jen co zvládne unést zbraň. Chlap z války neutíká.
„A taky ti musím ukázat vláčky, mašinky jezdí kolem dokola a postavili jsme se strejdou most,“ táhla ho za ruku o patro níž.
Pootevřenými dveřmi dovnitř, Máše zářily oči.
„Podívej!“
Ihor nakoukl do kuchyně.
Dům ohlušil zmučený řev.
Nahrazuji „Držte mě“ z 29.4.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
ježkovyvoči! Tak krásně to
Aries
ježkovyvoči! Tak krásně to začalo a teď takovej průšvih
Furt na to závěrečný drama
Aveva
No tedy.
mamut
No tedy.
Nadechla jsem se a zalistovala několik dní zpět.
Poklona, takto uzavřít.
Výborně napsané, ale ten
Aplír
Výborně napsané, ale ten konec je moc smutný a drásavý.
Hu.
mila_jj
Hu.
Nějaký katarze by nebyla?
Tak pěkně to začínalo, jak píší výše, a tohle nakonec. :(
konec
medvedpolarni
je v bonusu:)
samosebou happyend. teda skoro:)
Teda takhle otočit atmosféru
kytka
Teda takhle otočit atmosféru naruby v jediné poslední větě, to je mistrovský kousek.
Jsem zvědavá, jak to ukončíš.
Sporné, zda úvodní větu možno
Kontroloři drabblů
Sporné, zda úvodní větu možno počítat jako jedno slovo. V metodice jsem k tomuto nic nenašel. K posouzení, zda vyhovuje, předávám řídícímu týmu.
Tým se poradil a rozhodl, že
sos
Nejspíš někdy slyšel, kolik
medvedpolarni
Nejspíš někdy slyšel, kolik zvládne na jeden nádech nadšený pětiletý prtě:)