Úpění

Vousaté hudrající stvoření se s charakteristickým krkáním prohnalo lagunou kolem skupinky žab zmateně poulících bulvy. Skřítek Lahváček z Lahovic běsní, ba co víc, láteří. Kdyby nebyl tak obrostlý mechem, bylo by se dalo spatřit, kterak mu na krku tepe hlavní pivní tepna.
"Že já se vždycky tak vožeru, krindapána, to to bolí! Můj nebohý měch."
Zhurta kvačí k letité vrbě. Funí jako tělnatý kanec v sauně. Zarudlými očky hledá skulinu mezi kořeny. Úpěnlivě míří.
"Zatracená retenční schopnost sladu!"
A pak do ticha noci konečně zasyčí proud opravdového vysvobození.
"Tááááák," poskočí si vesele při měsíčku, "Naraž soudek, hospodo! Nebo raději dva."