Drabble by měl být pochopitelný i bez znalosti fandomu, ale kdo by se chtěl dozvědět víc, tak celý duben se budu zabývat postavami z loňské Padesátky.
Opět nedávám určení času, odehrává se někdy v Lycvině dětství.
„Kdo je můj otec?“ zeptala se Lycva jednoho dne.
Kirilla si povzdechla. Každé z jejích dětí jí tuhle otázku nakonec položilo. Kdyby žili jako usazenci, kteří připoutali ženu jen k jednomu muži, nemusela by takové dotazy zodpovídat, ale oni byli Ai Ciligh – vázala je jen krev, nic jiného.
„Nevím, kde je mu konec,“ řekla. „I na náš kmen byl… svobodný. U žádné rodiny nevydržel, toulal se po lese sám. Ale když zpíval, i Pramáti se zastavila a poslouchala, takovou měl moc.“
Kirilla si povzdechla ještě jednou. Kdyby se Ai Ciligh vázali, pak by se připoutala jen k otci své nejmladší.
Ai Ciligh mají netradiční rodinnou strukturu. Ženy zůstávají se svými matkami v rodinách, které vede Pramáti, nejváženější členka rodu. Muži po dosažení dospělosti rodinu opouští a chodí s cizími rodinami. Někdy si vyberou jednu rodinu, u které už zůstanou, jindy je střídají, jak se jim zrovna zamane. Stejně to funguje i s partnery, partnerská věrnost se vyskytuje, ale nikdo ji neočekává automaticky, jedná se o věc osobní volby. Jediné pouto, které je posvátné, je pokrevní.