DMD č. 29 pro 29. 4. 2024. Téma: Biootec

„To jsem ještě neviděl," zhrozil se i major. „Kolik je mu let, pět?"
„Čtyři a půl..." odpověděla matka váhavě.
„Čtyři a půl roku," opakoval a kroutil při tom hlavou. „To jste mu nechali udělat kde? Kdo zbrušuje duhovky dětem? Mluv!"
„Nemá zbroušené duhovky! S modrýma očima se narodil! Podívejte se pořádně do jeho karty, všechno to tam stojí!"
„Padělali jste i dokumentaci?"
„Ne!"
„Koupila sis na černém trhu vadný materiál?"
„Nic jsem nekupovala!"
„Nevykládej mi tu pohádky. Ve státní genetické bance je alela modrých očí dvacet let vymýcená."
„Není počatý z banky..."

Ta naprosto nezodpovědná hazardérka nechráněně souložila s manželem!

„Takto nás vyhodiť! Kto to kedy videl!" rozčuľoval sa Lunko. Bambuľky kráčali vedľa nás potichu.
„Nebojte sa! Aj my budeme mať maškrtku a ešte lepšiu!" obzrela som sa za tým pažrošom.
„Akú?" zastrihala Binka uškami.
„Takú, z ktorej ťa nebude bolieť bruško. Aj tak sa mi zdá, že ešte jedna bobuľka a bolo by ti zle."
„Ideme domov?"
„Jasné! Rovno do záhrady!"
Nemýlila som sa, čo sa maškŕt týka. Ocino vysadil sladučkú mrkvu, aj šalátik, na ktorých si zmlsla Binka. Linke zachutili ríbezle a kaleráb. S Lunkom sme si plnili brušká malinami. Všetko v top kvalite, kedže ocko neuznáva chémiu.

The frozen steppe grew harsher with every step.
They decided to keep moving through the night, afraid they might not wake up if they stop.
Eyes misted, asaulted by the minuscule particles, the gleeful air threw at them.
"Forest," the ranger pointed out. "Hopefully we can take shelter there!"
As soon as they stepped in, the few children of the caravan heard tinkling, like bells.
Soon, to the dismay of uncomprehending adults, they were laughing and dancing deeper into the trees, led by the sound.
The sorceress followed, almost enchanted.
"My children. Are you warm now?" a soothing voice asked.

Pořadatelé házenkářského mistrovství malých savců řeší neobvyklý problém.
Přibližně v polovině turnaje totiž došly všechny náhradní míče. Za vše může tým tasmánských čertů, kteří mají ve zvyku chytat míč pomocí zubů. To sice pravidla dovolují, ale míče zjevně nejsou konstruované na abnormálně silný stisk čelistí ďáblů medvědovitých.

„Můj otec byl posedlý zdravou výživou, a kromě masa mě nutil často chroupat zrní, takže dokážu skousnout cokoliv. Hráči to asi obkoukali,“ vysvětluje záhadný fenomén trenér týmu.

Organizátoři však mají problému plné zuby.
„Ať jdou k čertu! Jestli s tím nepřestanou, nechám je diskvalifikovat. Dokážou ďábli skousnout i diskvalifikaci?“ dodává jeden z nich.

Probral se ve sluncem zalitém pokoji. Záclony povlávaly ve slabém vánku. Za oknem bzučel hmyz a švitořili ptáčkové. Adama obklopovaly nadýchané bělostné polštáře a peřiny. Noční stolek zdobila bělostná krajková dečka a na ní stála křišťálová váza s kyticí lučního kvítí.
Jsem snad v nebi? podivil se.
Po chvíli začal rozeznávat i jiné zvuky. Slunce zastřel mrak a pokoj najednou vypadal úplně normálně.
Anatéma, vzpomněl si.
„… a ta nová holka říkala, že Johnson je určitě bastard. Prý vypadá jako by tomu řezníkovi z oka vypadl.“ vyprávěl Brian vzrušeným hlasem.
„Briane,“ zaskřípal Adam. Odkašlal si a pokračoval: „kráčíš po tenkém ledě.“

Tělo je chrám Ducha, říká se v Písmu.
Celá staletí se to dařilo víceméně přehlížet, pod záštitou Pavlových textů o "umrtvování těla" a "potlačování tělesnosti".
Tohle nové hnutí ale, kromě dalších odvážných výkladů, přišlo s myšlenkou, že tělesné zdraví je podstatné pro rozvoj duchovního člověka.
Lékař John H. Kellog z malého sanatoria v okrajové části Spojených států vybudoval pojem moderní medicíny. Jeho výzkumnné pokroky v hydroterapii a fyzioterapii byly fenomenální, stejně jako jeho přístup k holistické socio-zdravotní službě.
Vegetarianismus a náhražky masa se staly jeho dědictvím pro církev, kterou nakonec opustil.
Kukuřičnými lupínky, které vyvinul, si jeho bratr koupil svět.

Grey dust covered every inch of Starbug's dining table. Lister leaned down to inspect his work, then continued pouring from the container, using his hands to spread it out evenly.

"Sir?" Kryten froze in the doorway.

"Look what I found in the captain's quarters of that derelict! Some advanced tech stuff. Dunno what it is, they spelled it weirdly," he held the container up, "but I'm gonna find out."

Kryten coughed. "Two things, sir."

"Oh, eh?"

"Firstly, that is not a mis-spelling. It's Czech. Biootec, not biotech."

"Yeah? What's the other thing?"

"That's the remains of the Captain's biological father."

"Jak mě můžeš milovat tak krutým způsobem?"
Byla to první z mnoha otázek, které vyslal k nebesům, a na něž nedostal odpověď.
Na některé se ptal opatrně, a na chvíli se odvážil doufat.
"Není nějaká jiná cesta?"
Jiné křičel, zoufalstvím zatínal pěsti.
"Musel mě zradit zrovna on?"
A další šeptal.
"Řekneš mi alespoň proč?"

Nebesa stále mlčela.

Nakonec v slzách našel sílu ještě naposledy vyslyšet přání -nebo snad rozkaz- svého Otce. K tomu byl zrozen, a k tomu zemře. "Děj se vůle tvá."

Přesto Boží Syn truchlil za Ježíše, syna tesaře z Nazareta, který svůj obyčejný život obětoval už dávno.

„Slyšel jsem, že jsi odešla od filmu,“ zahájil Alexandr svůj první otcovský rozhovor s Juditou od návratu z Olomouce. Doufal, že nevypadl ze cviku.
„Hm,“ zahučela milostslečna a z nevinného křoví urvala větvičku, již se jala trhat na kousky.
„Na Moravě jsme do kinematografu chodili každou chvíli.“
Pochybovačně se na něj podívala.
„Dobře, byli jsme jednou a usnul jsem.“
Judita vydala jediné štěkavé „cha!“. Cítil se zostuzen a dehonestován. Hovor šel dobře. Větev byla odhozena ne zcela ohlodána.
„Měla bys to ještě zkusit.“
Oba se odmlčeli nad dvouznačností té věty.
Vídeň byla teplá, otec i dcera budou korzovat ještě dlouho.