Neradno buditi spícího ducha

Blankytně modrý přízrak plul nocí. Mihotal se a tetelil. Zavýskl si. Vzápětí zazněl třesk rozbitého skla. Znovu a znovu. Třísk! Třísk! Třísk!
Přízrak udělal kotrmelec. Zahýkal radostí.
"Bum bác! Už to padá! Už to tříská!" spokojeně Poplašňák vříská.
"Bum, řach a bác! Pryč je porcelán!"
A opravdu. Porcelánové hodiny po čísi prababičce se rozpadly na malé kousky.
"Mňauuác!" To byla sbírka sádrových koťátek.
"Cvrliky! Bublíky!"

Poplašňákovo veselí skončilo zhruba o půl hodiny později probuzením strážného ducha Siegfrieda. Poltergeist třískal činely nad jeho hlavou. Skončil zmačkaný do kuličky.
Protože byl-li Poplašňák kapitola sama pro sebe, pak násilím probuzený Siegfried byl legendou.