Volně navazuje na včerejší drabble: https://sosaci.net/node/60316, ale tentokrát je pojato vážněji a nesmí chybět špetka romantiky.
Plížila jsem se tiše.
Přesto mě uslyšel. Aby ne, vždyť on je Snění a Snění je on.
"Vím, že tam jsi," Morfeus promluvil, zatímco se koupal v potoce a voda mu stékala po nahém bledém těle.
Věděla jsem, co dělat. Vystoupila jsem zpoza keře a uklonila se. "Pane, odpusť mi, prosím."
Přistoupil ke mně a uchopil mě za bradu. "Podívej se mi do očí, děvče."
Poslechla jsem.
"A pověz mi, o čem sníš."
Našla jsem odvahu. "Chci tvé srdce, můj pane."
Morfeus to uvážil. "Srdce je párový orgán, malý snílku. Své ti nemohu dát, ale můžeme ta naše spojit."
"Ano."
Při psaní jsem se nechala inspirovat obrazem Zrození Venuše od Botticelliho, jen volně, ale tu scénu ve stoslůvce jsem měla v hlavě. Vlny vody, zář slunce a kapky třpytící se na kůži, no, prostě jsem Morfea takto v duchu viděla. :)