Bota sváru

První krok do otevřených dveří.
Ztráta rovnováhy.
Život letí před očima.
Hlava těsně míjí roh botníku.
Vyrovnávací krok.
Druhý a třetí.
Ruce opisují bláznivé spirály.
Věšák, obalený kabáty, letí k zemi.
Shrnutý kobereček v předsíni.
Na kabelku působí setrvačnost, vysypává se v letu.
Na zem dopadají klíče, mobil, papírové kapesníčky a dvacet sedm zmuchlaných účtenek.
Konec volného prostoru.
Náraz do dveří od kuchyně.
Pět hlubokých zklidňujících vdechů.
Návrat na začátek, ke kořeni problému.
Na čem se zvrkl krok?
Je pořád tam!
Hezky uprostřed chodby.
Teniska.
Velikost čtyřiačtyřicet.
Modrá.
“Roberte Olivere Bote!” jekot. “Jestli nezačneš používat botník, tak jsme spolu skončili!”