Černej vír

Do městečka se přemístil profesor a další Frankovi kolegové. Jemně vodstraňovali černej prach, pohyby rukou byly skoro nepostřehnutelný. Kde černota zmizela, ustaly i rvačky. Zaťatý ruce povolily, prsty pustily vlasy, který držely, nohy přestaly kopat do bližních. Vodkletý lidi se zmateně rozhlíželi, jako nezvedený spratci, když dospělý přerušej bitku, jako nemocnej, co se mu náhle uleví, jako když se topící nadechne nad hladinou.
„Nechte děťátka si dál hrát,“ zašišlal démon dětským hlasem. Jenomže jako dítě nevypadal. Mrak černýho popela se mu točil nad hlavou, hnusnej a zvrácenej vír.
„Zmlkni,“ zasyčel Frank. A pak se rozezpívala magie a zněla jako zvon.