Dárek

Krabička, ležící před panem schemnickým notářem, byla zabalena v plátně, převázána vyšívanou stuhou a dodána poslem, který mluvil německy nezvykle.
"A co vlastně říkal?" zeptala se paní Agáta.
"Co jsem pochopil, tak je to dar od obdivovatele."
Agáta pozvedla obočí.
"Hlavně, aby to nebylo od obdivovatelky."
"Ale Agátko..."
"Já vím. Tak už to rozbal, drahý. Nebudeme nad tím přece sedět až do Vánoc."
Barbarič rozvázal stuhu, rozbalil plátno a otevřel vyřezávanou krabičku.
Uvnitř, v sametovém hnízdě, ležel kulatý kovový předmět.
"To není možné..."
Matěj uctivě zvedl dar a odklopil víčko.
"Hodinky. Švajcarské."
"Jestli je uvidí kapitán, dojista ho trefí šlak."