"V pradenách interpretácie" & "Pražské přízraky"
Panstvo, toto je na dve básne, lebo medveď...
1
Prečo tam, kde jeden vidí lásku,
druhý hľadá upíra,
prečo zármutok a útechu
podrobením nazýva
a živú červeň, objatie šíro-šíre
podozrením oškliví?
Ak smrť ber autora
a dielo je dialóg,
potom vravím ja,
čas je na úkrok
do strany a v ľavom ostrom uhle,
skrátka na ďalšiu perspektívu.
Vdova to a vzkriesiť pokúša sa márne
muža, čo chladne jej v náručí.
2
V mém snu živá jsi,
rudá jak krev a pod kůži žhnoucí,
jak zlato svíčky a v krčahu víno,
dál, dál se ve mně rozléváš.
Vrzají dveře a sténá rám lože,
tam kdesi dolu sladká kolomaž,
pochyby rychle vzaly za své.
A kdo větším bláznem byl,
pozdě je se ptát.
V mém snu živá jsi,
a já ve dne mrtvola,
cosi se svírá pokaždé,
když se někde provaz rozhoupá
a na něm a na něm...
V mém snu živá jsi
a stisk máš pevný,
pevnější než já.
A zda chci od tebe,
nebo za tebou,
ví jen Vltava.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit