Dubnová

Jak osvěta rozhlásila, nastala ta akce,
kdy se mění zelenáč i fosílie v psavce.
Nastává hon na vejce, to vám tedy povím,
za chimérou škrábeme se třebas hustým křovím.
Žel, bezbřehá fantazie mívá svoje meze
a z prokleté partie jen smutek na nás leze,
proč jen hlavu v oblacích ze začátku máme,
když pak v botách robota stěží klopýtáme.
Však paprsek naděje zas svitne zpod mraků,
snad se jednou dočkáme i noci zázraků.
Jak volavka v toku mysli lovme nápady,
možná že i v odpadu se najdou poklady,
a na křídlech volavčích leťme směle vzhůru,
dokud květen nenařídí odvykací kůru.