Migrace ptáků

Oharky oranžověly, když to ze mě konečně vypadlo.
„Holky, jsem v tom a Petr se vypařil.“
Tři vteřiny trvaly hodinu. První mě objala Eva.
„To je vůl!“
„Srab,“ Ála koukala do země. „Proto se od léta neukázal!“
„Prý se na mimino necítí. Potřebuje prostor.“
„Odjaktěživa se uměl ze všeho vykecat!“
„Jak to víš,“ otočila jsem k Aleně.
„Mně taky vykládal, že je stěhovavý druh. Využívá výhody více biotopů. Má to geneticky zakódovaný.“
„Leze mu ta ornitologie na mozek!“
„To říkal, než odjel na výměnu do Drážďan?
„Vloni. Než začal chodit s tebou. Ačkoliv já kvůli němu na ten potrat šla.“