Na cestě

"Proč mě dnes ta nůše tak tíží?" brumlá nespokojeně Metoděj a rozhlíží se, kde by si mohl na chvíli odpočinout. "Není přece těžší než jindy. Tady," snímá své břemeno a usedá k houštině planých trnek. Ochutná jednu a hned vyplivne. Je trpká až běda.
Je druhý den na cestě a už se mu stýská. Nejraději by se vrátil, ale už tolik slyšel o tom betlémském kazateli a tak dlouho cestu odkládal. To ten starý Bořivoj se svými otázkami jej tolik zdržel. Podzim na krku, do zimy musí být zpátky.
Rovná popruhy, uhlazuje plachetku a pomalu vstává.
Je čas jít dál.