Myšlenky a obrazy mu hlavou vířily jako vlak, který projíždí zastávkami bez zastavení. Pocit vnitřního pnutí se dral ven z jeho hrudi, tak bolestně, že se mu chtělo křičet.
Potřeboval to s někým sdílet, někomu to předat, ale měl jen své obrazy. Zuřivě nanášel barvu a črtal linie, někdy v plenéru, ale často po paměti.
Když došla plátna, maloval nový obraz přes starý.
Muselo to ven, jinak by si ublížil.
Dávno se z období, kdy překypoval nápady a fantazií, vytratila bujarost a nadšení. Zůstávala jen urputná potřeba vykřičet svou nekonečnou bolest světu.
A dny prázdné jako okna vlaku bez cestujících.
Vincent van Gogh dost možná trpěl bipolární poruchou, dříve nazývanou maniodepresivní poruchou, kdy se střídají období mánie a deprese.
Tohle téma mimochodem velmi pěkně zpracovává vlámský seriál Knokke Off (na Netflixu jako Pozlátko/High Tides), kde bipolární poruchou trpí mladá dívka, která chce malovat, ale léky její kreativitu a prožívání emocí tlumí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je tak moc fňiiiiiii, že
Kleio
To je tak moc fňiiiiiii, že se mi opotily oči.
Nádhera. Naprostá.
To je krásně poetické, i když
Esti Vera
To je krásně poetické, i když o těžkém tématu.