Povolávací rozkaz

Plukovník býval štíhlý a rovný, jeho bílá uniforma za slunečných dnů zářila a volala si o pozornost, jako nevěstin šat, „Zasnub se s armádou!“, jako šatičky na křest, „Dej armádě život!“, jako bílý paškál, „Obětuj se pro armádu!“. Ženy slýchaly a pár oktáv jiné volání, které vycházelo z jeho očí, z úsměvu, jenž narušil vážnou tvář. Nebyl to však plukovníkův vzhled, který lámal srdce, ale jeho dopisy. Nejprve ty, které psával rodinám branců, kterým povolával jejich syny a muže na nekonečných sedm let. A pak ty psané týmž rodinám, že jejich syny a otce povolal ten, který stojí úplně nejvýš.