Potkávali jsme se na cvičáku. Mně bylo patnáct, jemu o dva roky víc. Byli jsme v různých družstvech. Já se Zorrem v začátečnících, on se svým vlčákem už skládal zkoušky. Nějakou dobu jsme po sobě pokukovali, než mě konečně pozval na společné venčení psů.
Dorazila jsem se Zorrem na smluvené místo, proti nám přicházel ON s Donem. Psi samozřejmě na volno. Rozpačitý pozdrav…
A v tom okamžiku se psi servali.
Naštěstí náhubek tenkrát nebylo neslušné slovo, ale běžná součást výstroje psa, takže si neublížili. Rychle jsme je zpacifikovali a odešli každý jiným směrem.
Bylo to moje nejkratší rande v životě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Třeba to bylo dobře, kdo ví :
Tora
Třeba to bylo dobře, kdo ví :) Možná psi věděli své.
Nevím nevím
Vé eŠ
Kdykoli naše smečka potká děvče ssepsí, pro jistotu začínají se štěkotem dlouho dopředu. Myslím, že chápou dlouhodobější konsekvence a... že by se jednou mohli octnout na periferii zájmu. (Nebo se toho alespoň obávají.)
Jediné co mi Zorro "dovolil"
Grace
Jediné co mi Zorro "dovolil" - randit s majiteli fenek, nebo bezpsími :-))
Ojvaj. Ještěže si chlupáči
Terda
Ojvaj. Ještěže si chlupáči neublížili.
Tenkrát, aspoň ve městě,
Grace
Tenkrát, aspoň ve městě, nosili větší psi náhubky běžně, takže to nebylo tak hrozné :-)
No jo, to byl osud. Když se
Dede
No jo, to byl osud. Když se nesnesli psi... :)