Ráno poté

Sedí spolu tiše. Slunce pomalu vychází a první paprsky ozařují komedu a její střechu, kde sedí oba přátelé.
Ticho prolomí velmistr.
"Chceš o tom mluvit?"
Crevan zavrtí hlavou.
"K čemu by to bylo? Špatně spí občas každý."
"Jenže ty teď častěji."
"Hm."
"Crevane, co se děje?"
"Mám prostě jen špatný spaní."
Zas ten pohled oříškových očí.
"Jen to?"
"Hmmm."
"O čem se ti zdá?"
"Utok na kótu 50. Jenže jde šejdrem."
Crevan odvrátí hlavu.
"Nestihnu to."
"Cože?"
"Nestihnu vás odtamtud dostat."
"Ale tenkrát jsi to stihl."
"..."
Velmistr ho beze slova obejme. Sluneční paprsky tančí po Crevanových vlasech.
Je v bezpečí.