Vrstvu po vrstvě

Oklepal jsem cigáro a přitom vyfoukl kouř.

Nespouštěl jsem z něj pohled. V očích měl soucit a strach.

"Viděl jste to z dálky. Náhodou."

Horečnatě přikyvoval.

"Sledoval jste ji."

Zaváhal.

"Chtěl jsem ji poznat, nestihl jsem to."

"Mluvil jste s ní. Máme kamerový záznam."

Přimhouřil oči.

"Oslovil jsem ji. Otočila se, ale nezastavila."

"Pád byl nešťastná náhoda."

"Ano, tragédie."

"Našli jsme zakrvácený kámen. S otisky.

Jako obří cibule. Navenek čerstvá, ale s každou vrstvou prohnilejší.

"Vyprovokovala mě!"

"Zabil jste ji zezadu."

Mlčel.

"A pak jste ji brutálně znásilnil. Klackem."

Prošpikoval mě žraločím pohledem. Soucit byl ten tam.

"To teda jo."