Výchova dráčete

„Rosteš jako z vody. Jestli se nepřestaneš tolik cpát, nevejdeš se do lůžka…“ laškovně cepovala svého zeleného draka Arela.

„Vždyť nejím moc. Koukni na královnu, jí víc, než já“, protestovala Ereth.

„Možná, ale když porosteš moc rychle, popraská ti kůže. A víš, že to může být nebezpečné.“

„No jo. Asi máš pravdu,“ pustila dračice poslední sousto. „Trochu mě svědí bok. Naolejuješ ho? A podrbeš?“

„Na boku se poškrábej sama, tam si přece dosáhneš.“

„Teď teda ne, jsem přecpaná. A mám nafouklé břicho…“

„Vidíš? Říkala jsem ti to…“ drbala Arela poslušně zlobivé místo, zatímco se vracely do weyru.

„Ano… tam… nepřestávej…“