Za soumraku

Oheň dohoříval.
Geralt zamyšleně koukal do temnoucího nebe, Marigold tiše drnkal na loutnu jakousi melodii.
Nad les se vyhoupl Měsíc, ještě trochu bledý od Slunce.
Na břehu zašustilo rákosí a nad vodu vylétla volavka. Loutna ztichla.
"Nad jezero v oparu tonoucí,
vznesla se volavka. Tak prostě nad střechy se vznést,
jen volavky a básníci dokáží. Oběma dovolen je let..."
Marigold se odmlčel, bylo vidět, že přemýšlí nad dalším.
Ukázal jsem na odraz Měsíce v jezerní vodě a navázal:
"A také Měsíc, zdá se, smí dvojí v jednom uvidět.
Však s básníky i ptáky obeplouvá svět."
Marigold se usmál.
Já taky.