Dvanáct kytic pro botanické příběhy

A kým jiným začít takovýhle výběr než kytkou. Její Selská jízda sice zobrazovala hlavně syrovou realitu, ale našlo se v ní i dost místa na krásu.
Návrat na vlastní nebezpečí - purpurové hvozdíky, vůně mateřídoušky, ptačí zpěv a do toho hluboký smutek opuštěného statku - tohle ve mně zanechalo hodně silný dojem.
Další venkovská - zlaté lány a barevné Polní kvítí o žních od Lejdynky - jako bych se vrátila do časů, kdy jsme se o prázdninách s bratrem běhali dívat na kombajny na polích.
A ještě jednou pole o žních, aneb Vincent van Gogh prostě ve výběru nesmí chybět! Den žní od Saphiry - veškerá krása zářivého dne plného barev a Vincent nabitý energií a pro jednou úplně šťastný.
Ovšem nejen polní květiny, ale i popínavé rostliny mají vlastně Těžký osud. Přesvědčivě nám to ukázala Kumiko.
A těžký osud mají také pohádkové postavy, například když se ve výběru květiny ošklivě spletou. Nepatrný rozdíl od Smrtijedky.
Nebo akční hrdinové, kteří zjistí, že fyzikální zákony mají na věc jiný názor než oni. Nicméně Trápení Nicka Cartera se škodolibou Adélou přece jen končí dobře. A mila_jj má můj dík za další zajímavý vědecký střípek.
A z jednoho mého oblíbeného fandomu: Problémy s pubertálními jedinci od Carmen - to je harrypotterovka jako malovaná.
Další ze světa Harryho Pottera, ale docela jinak laděná. Půvabné Dětské čarování od Jacomo, úsměvné i (s ohledem na budoucí vývoj těch sestřiček) trochu melancholické.
Pro tolkienovské příběhy mám velice přísná kritéria. K těm, které se mi velice líbí, patří povedená detektivka, ve které Sam zachrání záhadný strom před nedůvěřivým sousedem: Strom z Mordoru, autorem je Doktor.
A další můj oblíbený fandom. Těší mě, že se zase objevil Čespír, a ještě připomněl můj velmi oblíbený večerníček, byť v dost drsné podobě: Pučmeloudova zrada. (Keneu má navíc můj dík za odkaz na Pučmeloudovu píseň, která mi projasnila nejeden krizový okamžik během DMD.)
Jedním z autorů, na jejichž díla se vždycky těším, je Aplír. Vůně fialek patří k její procítěné vzpomínce na Babičku.
A na závěr ještě jednou kytka a Selská jízda, tentokrát bez tragického podtónu. Kořenářka je celá prosycena vůněmi a barvami letního podvečera na blatech, tak, že mě úplně omámila.